Hájek z Hradu k amnestii: O nenávistných médiích a zbabělých politicích

Prezident Klaus vzbudil svou amnestií řadu negativních reakcí, jak osobností – někdy i Václavu Klausovi blízkých, tak i médií. Co na ně říkáte?

Pokud byste pořadí obrátil, hned by se ozřejmila i odpověď. Média vyvolala kolem této spíše průměrné než rozsáhlé amnestie hysterii a řada veřejně známých osobností se toho polekala. Rychle spěchali zařadit se do houfu, aby na ně náhodou nefouklo. Mužných politiků, jako je ministr spravedlnosti Pavel Blažek, není mnoho. A Václav Klaus je po celých dvacet let na špici politického pelotonu a je zvyklý, že tam fouká. Někdy i mediální vichry a smrště. Mediální mainstream je v tomhle – pokud jde o Václava Klause – stále stejný, a proto předvídatelný. Počítali jsme s tím.

Měří a měřila média při hodnocení prezidentských amnestií Václavu Havlovi a Václavu Klausovi stejným metrem?

Jak by mohla? Hlavní mediální proud je z definice levičácký, hraje tedy s nejnižšími pudy a vášněmi. Vzbuzováním nenávisti k politikům, systému stranické parlamentní demokracie a těm, kdo ji obhajují, chce manipulovat a vládnout. V tom jim byl bývalý prezident partnerem a vůdcem. Nyní odchází z vězení jen asi čtvrtina vězňů, proti počtům, které amnestoval Václav Havel. A jde o bagatelní trestné činy, nikoli násilné – a ještě k tomu nesmí jít o recidivisty. Co je to proti několika exprezidentovým amnestiím? A všimněte si – v médiích se hovoří nanejvýš o té jeho první. Ty ostatní už probíhaly pod mediální ochranou oponou, takže většina lidí dnes ani neví, že jich udělil více.

Václav Klaus býval vždy spíše kritikem amnestií. Nešel nyní trochu proti tomu, co říkal dříve?

Byl kritikem příliš častých amnestií, propouštění lidí, kteří se dopustili násilí či recidivistů, nikoli institutu amnestie jako takové. Když nastupoval poprvé do úřadu prezidenta, od poslední Havlovy amnestie uplynulo pět let. Dnes je to již patnáct. A myslím, že dvacáté výročí existence samostatné České republiky bylo dobré a správné dekorovat nevelkým gestem velkorysosti a občanského smíření s těmi, kdo jednou přešlápli. Dát jim druhou šanci. Nemluvě o tom, že u nás posílají soudy do vězení lidi za činy, za něž by ve většině civilizovaných zemí za mřížemi neskončili.

Jenže největší kritiku vyvolalo omilostnění pachatelů rozsáhlých hospodářských kauz, které se táhnou již mnoho let...

Moment, moment, to je právě to, o čem jsme hovořili na začátku. To jsou ty klasické manipulace uváděné novinovými titulky jako Miliardové tunely teď budou čisté, nebo Bez trestu navždy i miliardové kauzy a podobně. Tak za prvé: prezident zastavil stíhání osob, jejichž kauzy se táhnou osm, deset i dvanáct let. Také proto, že parlament hlasy levice i pravice včetně pánů Zaorálků či Tejců přistoupil k výjimečně racionální evropské normě, že procesy, které soud neukončí do šesti let, už nemohou být spravedlivě rozsouzeny. Na to teď tito nejhlasitější křiklouni a jejich mediální spojenci jako zázrakem zapomněli. Normálně by prezidenta skandalizovali, že v posvátné evropské normě svévolně tuto hranici ještě o dva roky zvýšil.

Jenže to nic nemění na tom...

A za druhé: Zatím není jasné, zda populární jména řady léta mediálně lynčovaných podezřelých do amnestie vůbec spadají. To my netušíme a netuší to nikdo. Jde zatím jen o čisté konstrukce mediálních výrobců nenávisti. Nikdo nemá spisy obviněných, rozhodnou až soudy. A za třetí – na rozdíl od mediálních popravčích čet nikdo neřekl, že ti lidé něco spáchali. Dokud o nich není pravomocně rozhodnuto, jsou přece nevinní. Je problém soudů, že ani po tak neskutečné době se na jejich vině či nevině nedokázaly shodnout. Se všemi těmi odposlechy a další neskutečnou sledovací technikou jim zatím vinu nikdo pravomocně neprokázal. Jak vtipně poznamenal jeden kolega, pokud budou osvobozeni či amnestováni, nikdo by se nemohl divit, kdyby zažalovali média za mnohamiliónové újmy. Nebo řekněme nahlas, že presumpci neviny jsme již vzdali spolu s poslaneckou imunitou a dalšími znaky demokratického státu, protože nadále o vině a nevině rozhoduje mediokracie. A zbabělí politici, kteří si to nechtějí s médii rozházet, na to ochotně kývají.

Jako Karel Schwarzenberg, který nejprve amnestii přivítal, ale posléze otočil?

K tomu se raději nebudu ani vyjadřovat. Ale i Miloš Zeman rychle přispěchal s vyjádřením, mohu-li věřit mediálním zprávám, že prý nesouhlasí s tím, aby tuneláři unikli zaslouženému trestu. Ať dá jediný příklad, jediné jméno, kterého odsouzeného tuneláře amnestie propouští z vězení! Nikdo takový neexistuje!

Připadají vám některé kritiky oprávněné, či aspoň konstruktivně slušně kritické?

Oprávněné nejsou žádné. Každá amnestie ze své podstaty dělá nějakou obecnou čáru, aniž zkoumá jednotlivé případy. A pokrokové úvahy některých našich mudrců-novinářů, že by se proto tento institut měl zrušit – nejen u nás, ale i všude ve světě – jsou stejné povahy, jako zmíněná poslanecká imunita. Nacismus se chopil v Německu moci parlamentní cestou právě tím, že omezil imunitu zákonodárců. Zbabělost politiků, kteří na tuto zrůdnost kývají, míří do stejného bodu. Nebude-li obviněný občan pokládán za nevinného, dokud o jeho vině v přiměřené době nerozhodne nezávislý soud, nelze mluvit o hledání spravedlnosti. Sem mířilo ustanovení amnestie o zastavení trestních stíhání dlouholetých obviněných, pokud se spravedlnosti nevyhýbali třeba útěkem.

Jaké vám chodí ohlasy na Hrad? Dostal jste i vy osobně jako prezidentův blízký spolupracovník nějaké dopisy či e-maily?

Je to jako obvykle při velkých mediálních tsunami. Vedle vážně míněných otázek a názorů rozumných lidí přicházejí maily opsané z úvodníků novin nebo ze skandálních televizních výroků paní Drtinové a spol. Ale houstne to. Už mi někdo i napsal „rozluč se s dětmi“. Odepsal jsem po pravdě „předávám policii“. Následovala omluva, že to nepatřilo mně, že to byl omyl a tak dále. Ti lidé za to většinou nemohou. Pokud vynechám čtyřprocentní menšinu psychopatů, kteří byli, jsou a budou, jde o oběti mediálního násilí na jejich duši. Modlím se za ně.

Vyjádřil postupu prezidenta i někdo podporu?

Jistě. Dokonce i v novinách či na webech se občas někdo rozumný najde. Hrdinové všedních dnů.

Když odhlédneme od samotné podstaty udělených milostí a jejich správnosti, či nesprávnosti, nebyla to přece jen z jakéhosi marketingo-politického hlediska chyba? Nemůže to zastínit, ať už oprávněně či neoprávněně, deset let působení Václava Klause na Hradě? Nemůže ho tato věc, ať oprávněně, či neoprávněně, poškodit při jeho dalším budoucím působení ve veřejné debatě v České republice?

Takhle nelze v tak vážných souvislostech uvažovat. Václav Klaus to aspoň neuměl po celou dobu, co je na špici již zmíněného pelotonu a určitě se zbabělosti nebude učit. Je to jako u většiny případů, kdy po něm média jela, skandalizovala ho, zesměšňovala a tak dále, aby později občané pochopili, že měl ve svých názorech a činech obvykle pravdu. Tak to bude i s touto amnestií. Začne to třeba tím, že se někomu donese, že z našich daní denně – opakuji denně – neplatíme nejméně šest miliónů na životní potřeby bagatelně odsouzených. A pak to půjde dál. Všechno je pořád stejné, jen kulisy se mění.

Nemyslíte si, že měl prezident také třeba hned své důvody pro ty jednotlivé parametry amnestie vysvětlit? Neměl například argument neúměrně dlouhého stíhání některých osob a judikaturu Evropského soudního dvora připouštějící lhůtu do šesti let zvednout dříve, aby to celé nepřišlo trochu jako blesk z čistého nebe?

To opravdu nešlo. Amnestie je až do vyhlášení v utajeném režimu a to velmi důvodně. Pokud by se její příprava prozradila, v absurdně přeplněných věznicích by neklid z očekávání mohl přerůst i ve vzpoury. Takových příkladů je mnoho. Pokládám za největší zázrak, že se celá složitá příprava amnestie podařila utajit.