„Pořád je tu mentalita taková, že jde o zodpovědnost státu. Jinde okolo už si začali zvykat, že i toto je věc, na kterou si člověk musí myslet sám a připravit se na relativně dlouhou dobu, kdy žijeme v důchodu. Žádný stát už nemůže nést takhle těžké břemeno," vysvětlil pro Český rozhlas hlavní makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček.
Kombinace penzijního a životního pojištění je v pořádku
Vrchní ředitel distribuce ČSOB Petr Hutla pak zmínil, že Češi si sice spoří, ale nedostatečné částky, což se projeví na sumě, která jim k důchodu přibude. Míní však, že kombinace penzijního připojištění a také životního pojištění je naprosto ideální, protože životní pojištění navíc přináší zabezpečení v případě nějakého úrazu.
„Čím víc jsou Češi bohatší, tím jsou schopnější peníze diverzifikovat. Dávají je do nemovitostí, drahých kovů či umění," upřesnil k tomu Hutla.
Sedláček pak míní, že český systém je relativně štědrý.„Příspěvků je tu relativně hodně a ve srovnání s ostatními státy jsou štědré. Ale příspěvky jsou zase dobrovolné, v jiných zemích je často jeden pilíř a lidi jsou povinni si spořit na svůj vlastní důchod. U nás je to ponecháno na libovůli," podotkl Sedláček.
I ředitel penzijního fondu Progres Petr Beneš si myslí, že jednoznačným faktorem spoření je vysoká státní motivace ve formě přímého příspěvku i daňové optimalizace. Pro klienta je podle něj důležitá i důvěryhodnost penzijních fondů a jejich bezproblémové patnáctileté fungování.
Lidé začínají spořit pozdě
Jaká ale vypadá průměrná cifra, kterou si jsou schopni lidé odkládat? „Víc než padesát procent si šetří do tisíce korun měsíčně, což ve výsledku nepřináší očekávanou částku k důchodu. Od státu dostanou v průměru 10 065 korun a respondenti si představují podle průměrných očekávání 17 tisíc korun. Pětatřicetiletý mladý muž by podle nás měl spořit měsíčně přes dva tisíce korun, aby se ve finále dostal na tuto částku," vysvětlil Hutla.
Češi mají také problém s tím, že začínají spořit pozdě. „Zjistili jsme, že na správnou úroveň se Češi dostávají až po padesátém roce života. Rozumná hranice ale podle mě začíná někde na rozhraní 25 až 30 let. Ideální by bylo 18 let, ale toho mladí lidé asi nejsou schopni. Tam bych apeloval na rodiče," dodal pro Český rozhlas Hutla.
Foto: Hans Štembera
Čtěte také:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: olb
