První náměstkyně ministra Rut Bízková uváděla ještě 16. prosince 2010, že převis je pouze mezi třemi až pěti miliardami korun.

„Současný stav programu je těžko definovatelný. Schází cca 5 - 8 miliard Kč, kapacitně není schopen fond vyhodnotit žádosti v objemu 75 000 žádostí v dohledné době a čísla, ze kterých se nyní vychází, jsou u několika tisíců žádostí pouhými matematickými průměry...Důležité je upozornit, že stávající administrativa a schvalování je déle neudržitelné ... Finanční prostředky již byly evidentně vyčerpány a zcela jistě se jich nedostává," píše se v analýze Poradenského centra Zelená úsporám z 20. ledna letošního roku.

Chaos a úřednický šlendrián

V čem je zásadní problém? Ministerstvo životního prostředí pro Státní fond životního prostředí a Řídící výbor Programu Zelená úsporám od počátku nenastavilo průhledné principy kontroly a monitoringu, čili ve všech fázích projektu se pořádně nevědělo, kolik prostředků určených na dotace ještě zbývá. Řada přidělených dotací totiž nebyla v kontrolním systému řádně zaevidována a mnohdy nebylo zaevidováno, jakou výši dotace ten či onen konkrétní projekt dostane.

Během přijímání žádostí o podporu nebyl nikdo schopen říci, kolik prostředků žadatelé celkem požadují. V obrovském objemu žádostí se často stávalo, že žádosti ležely dokonce několik měsíců neotevřené, natož zkontrolované. Od počátku zde byla nepřehledná administrace a byla na ní i řada stížností ze strany žadatelů.

Kontrolní systém GIS měl zpoždění oproti administraci žádostí. Byla zde nedostatečná průběžná kontrola přidělených dotací a finančích zůstatků. Existovalo také nedostatečné prokázání výměny kotlů na fosilní paliva za kotle na biomasu- místo toho si někteří žadatelé pořídili kotle na plyn či elektrokotle. Nikdo to pořádně nekontroloval.