1. Decimace agrárního a potravinového sektoru ČR a destrukce potravinového práva  

S funkci příznačnou zasvěceností a extroverzí se v ke stavu zemědělství a potravinářství ČR vyjádřil v dubnu minulého roku dlouhodobý prezident NGO slovy: „Soběstačnost Česka v potravinářství je v troskách. Z vůle politiků. Česká republika potraviny naprosto pustila a odnesou to spotřebitelé v cenách i ve zdraví. Zemědělství je totiž u nás jedním z nejrizikovějších podnikání vůbec.  Před vstupem do EU bylo u nás chováno 3,3 milionu prasat, nyní pouze něco málo přes milion. To je horší stav, než v jakém bylo české chovatelství po druhé světové válce“.

Kolabující stav prvovýroby mléka zase potvrzuje sdělení investigativní žurnalistky a mléčných koryfejů v článku „Mléčný armagedon“ ( Euro No 37, 2012), kdy se dovídáme, že „tuzemský potravinářský průmysl má jednu z nejnižších produktivit práce v celé evropské sedmadvacitce a že lze v ČR očekávat další, až dvacetiprocentní propad produkce mléka“. Meziročně produkce mléka v ČR sice o 3 % vzrostla, ale na druhé straně se podíl mléčných výrobků z dovozu zvýšil, činí cca 42 %, zatím co před vstupem do EU to bylo 13,5 %.

Důvodem jsou jak podmínky tržně  globalizovaného světa, tak vstup ČR do EU,  při nedostatečné reflexi nástupu krizových jevů v agrárním sektoru i v rurálním životě ze strany státu a jeho vlád. Poctivá „provozní sedlačina“ se u nás stala jedním z nejrizikovějších podnikání vůbec. Vládní agrární politika řízená frekvetovaně se střídajícími ministry, povětšině bez potřebné odborné vyjednávací erudice, vedla k poklesu naší potravinové soběstačnosti i bezpečnosti potravin, food safety. Dlouhodobé snižování domácí produkce všech základních komodit tak umožnilo třetímu účastníkovi trianglu producent – zpracovatel – distributor, realizaci  cenového  potravinového diktátu. V jeho  důsledku došlo k takovému  úpadku jakosti a bezpečnosti potravin, že spotřebitelé jsou při jejich snižující se kupní síle ohrožováni nejen na zdraví, ale i na životě.    

Nástupem nerovností  dotačních titulů i limitovaných produkčních kapacit členských zemí EU, čeští zemědělci i potravináři, přežívající často bez potřebných inovací provozů na hranici existenčních jistot, postupně ve své konkurenceschopnosti propadali, či neobstáli. Ani ti největší pesimisté si nedokázali představit, že budou u nás likvidovány nově cukrovary etc, že by se prudce zvedly ceny vajec o 100 procent. Přesto k likvidacím potraviných provozů a ke skokovému zdražení vajec i jiných komodit u nás došlo.  Obdobně  tristní cenový, ale i jakostní a bezpečnostní stav u dalších komodit měl a má průkazné zdravotně diskriminační vlivy, ato  nejen na starou, ale zejména na nejmladší generaci. Nárust výskytu kardivaskulárních chorob (cca 50%) a  a nádorových onemocnění ( cca 20%) za poslední dvě dekády má zřejmou souvislost se strukturálními změnami skladby a  spotřeby potravin.