Bohužel jeho chování zkoumají pouze politici, politologové a novináři. Ti podstatní, kteří by měli jeho chování zkoumat chybí. Psychiatři. Říká se, že Bártovým ideálem je Napoleon. Podle analýzy jeho výroků se pravděpodobnější zdá, že jeho vzorem je baron Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, zvaný též baron Prášil. Bárta je totiž notorický lhář. Což není nadávka, ale diagnoza.

Hledáním možného centra notorického lhaní v lidském mozku se zabývají významné vědecké týmy. Jejich výzkum však dosud neměl žádný úspěch. K částečnému úspěchu se přiblížili vědci z Jižní kalifornské univerzity, když dospěli k závěru, že existují "strukturální" rozdíly mezi mozkovou hmotou patologických lhářů a normálních lidí. Patologičtí lháři podle nich mají v porovnání s normálními lidmi v oblasti prefrontálního kortexu, který je pravděpodobně účastný ve vytváření fobického vyhýbavého chování, o 25,6 procenta více bílé hmoty a o 14,2 procenta méně šedé hmoty.

My nejsme vědci a ne zcela rozumíme těmto vážným vědeckým závěrům. Chování Víta Bárty, více než vědecké závěry, spíš nápadně připomíná známý židovský vtip. Vrátí se Kohn z obchodní cesty a ptá se šámese "Co je tady nového?" "Nového? Nic. Jenom včera štěkal pes," odpoví šámes. "A proč?" diví se Kohn. "Protože se seběhlo mnoho lidí," sdělí šámes. "A co ti lidé dělali?" zajímá se Kohn. "Nic. Jenom se dívali se, jak policie odvádí jejich bratra do vězení," prozradí Kohnovi šámes. "Že odvedli mého bratra? A pročpak?" "Falšoval směnky." "Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového."
"No vždyť jim říkám, že tady není nic nového," spokojeně pokýve hlavou šámes.

Podobně bychom se mohli zlobit, že Bárta nesplnil svůj poslední slib, že v případě odsouzení, byť nepravomocném, odejde z vysoké politiky, tj., že složí nejen svůj funkce, ale i poslanecký mandát. Zcela evidentně tedy Bárta před svým odsouzením znovu lhal.

Jak říkám – nic nového.