Prvý, Emil Hácha, erudovaný zkušený právník, přijal pověření funkcí v situaci a v čase, kdy bylo zřejmé, že v době bezuzdného násilí právo nebude platit a zábrany nebudou existovat. Hácha jako jediný z těch, co následovali, věděl, že zaplatí životem.

Edvard Beneš, jeden ze zakladatelů státu – státu, který neměl vzniknout – byl malý muž. Nikdy nepochopil, jak velkou odpovědnost přebírá, když pomohl zničit státní společenství, které tři století integrovalo národnostně pestrou oblast střední Evropy – Rakousko, mocnost, která ubránila Evropu proti Osmanské expanzi. Udržela v exponovaném prostoru po několik století poměrný mír, právo a pořádek. Beneš pomohl zničit mocnost, která tvořila nárazníkové pásmo mezi Francií a Německem na západě a dědicem tatarské tradice Ruskem na východě. Ten malý muž si myslel, že je možné prostřednictvím intrik, které negarantovalo odhodlání k nejvyšším obětem, a dohod, které nejistila ozbrojená moc, udržet nezávislost a svéprávnost malého státu. V mnichovské dohodě jsme sklidili ovoce rozbití Rakouské říše. Beneš svou malost prokázal: nevedl národ, který osvobodil ze „žaláře národů“ do sebevražedného boje, opustil zemi a za války jel „vyjednávat“ se Stalinem. Směšný trpaslík nemající za sebou žádnou moc, dal kavkazskému lidožroutovi najevo, jak snadným soustem budeme.

Na konci války nechal ze země vyhnat přes tři miliony Němců, třetinu obyvatelstva, domorodců, kteří v zemi žili po staletí. Poválečnými dekrety a vyhnáním Němců, vykonal morální přípravu na komunismus. Angličanům a Francouzům dal zadostiučinění, aby se nemuseli stydět za zradu z Mnichova. Komunisté se Benešovi za jeho přípravu národa na komunismus po zásluze odměnili: nad jeho již nemohoucím tělem si po Únoru zakřepčili. Postkomunistická sněmovna po roce 2000 Benešovi „oprávněně“ udělila titul „Zasloužil se o stát“, nedodali k tomu, „za stát jaký dnes máme“.

Komunistické prezidenty se mi nechce příliš komentovat, za své povznesení do nejvyšší funkce vděčili cizí moci a státu. Nebyli to lidé s rozhledem, vědomí si zodpovědnosti za zemi a kulturu, sloužili cizí moci. Jejich úkolem a pověřením bylo udělat z obyvatelstva gubernie, kterou dostali do správy, masu koleček pracujících pro pošahané zájmy Východní říše. Výsledkem panování komunistických prezidentů byla likvidace zbytků intelektuální elity, všeobecný úpadek mravní a následně hospodářský. Udělali z nás nesvéprávný neodpovědný dobytek.

Klement Gottwald, vyučený truhlář, se ve svobodné republice začal živit proletářstvím. Po „Únorovém vítězství pracujícího lidu“ z pověření svých Východních chlebodárců místo špatného nábytku z nás začal vyrábět špatné lidi. Když nejvyšší „rukovoditel“ Koba Stalin v roce 1953 odešel do bolševického nebe, Klémovi žalem či spíše z obavy z očekávání příštího pukla syfilitická výduť aorty.