Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, Novým rokem skončila slavnostní vánoční nálada, která byla emocionálně prostoupena rozloučením se zesnulým prezidentem Václavem Havlem. Ukázalo se, že jeho odkaz i dílo nepatří jen historii, ale oslovuje nově i mladou generaci. Pán Bůh zaplať.  

Avšak již druhého ledna začaly naše starosti i půtky. Mnozí malují čerty na zeď nejspíš proto, že vlastní firmy, které ony čerty pak za nemalé náklady odstraňují. Myslí, že pro skutečný a správný obraz je nejlepší dávat celoroční součty. Když každý počítáme svou měsíční mzdu, budiž, ale počítejme vše v celoročních položkách. Všechny skutečné příjmy a výdaje, které se měsíc od měsíce proměňují. Neříkám to proto, že bych jásal a neviděl problémy.  

Abychom se celkově lépe orientovali, je vhodný celostní pohled, a to jak pro rodinné rozpočty, tak pro jednotlivé organizace. Sám si tuto zimu říkám, jak je dobře, že nemrzne. Díky oteplování ušetříme na energiích. Prosím však o odpuštění milovníky zimních sportů. Na horách však sníh je a bude a zimní kluziště jsou také v provozu.  

Nevím však, jak v této situaci předpokládané finanční nepohody přijmete tříkrálové koledníčky. Máme je odmítnout? Doufám, že si naopak uvědomujeme, že jsou mezi námi ti, kteří spoléhají či doufají v naši pomoc. Pomoc vedená charitativními, respektovanými aktivitami je přece zárukou, že má pomoc bude efektivní a nebude zneužívána.  

Proto bych chtěl touto cestou poděkovat pracovníkům České katolické charity, Člověku v tísni, Adře a dalším, kteří zodpovědně pomáhají potřebným a opuštěným. Především bych chtěl poděkovat tříkrálovým koledníčkům a koledníkům za jejich obětavou odvahu. Připomínají mi slova svatého Augustina: „Tím, že miluješ bližního a že se o něj staráš, konáš pouť. A kam putuješ, ne-li k Pánu Bohu, k tomu, kterého máme milovat celým srdcem, celou duší a celou myslí.“