Nynějšímu typu kapitalismu nedává vysokoškolský pedagog, filosof, geolog a klimatolog Václav Cílek příliš velkou perspektivu. „Dobře si pamatuji atmosféru rozkladu a zmaru na konci reálného socialismu, která se pocitově podobá současné náladě reálného kapitalismu,“ uvádí Václav Cílek v úvodu knihy „Tři svíce za budoucnost“, kterou editorsky zastřešil a která shrnuje nejrůznější texty s podtitulem „Návody a nápady, jak přežít konec světa“.
„Politika se nejenom u nás, ale prakticky všude stává byznysem, tedy povoláním sloužícím k vcelku bezmyšlenkovitému vydělávání peněz. Bude-li tento parazitismus na státních financích a na chudších spoluobčanech pokračovat, dojde k vyprázdnění tohoto typu kapitalismu podobným způsobem, jako došlo k vyprázdnění socialismu, a režim se zhroutí sám do sebe,“ tvrdí Václav Cílek, že režimy, jak je od 19. století dobře známo, se stávají svými hrobaři.
Politici se starají víc o své pozice a peníze než o chod společnosti
V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz přiznal, že pociťuje, jako by stát – konkrétně u nás – přestával fungovat, že to, co bylo dřív samozřejmé, už není. „Jako by se politici doopravdy víc starali o pozice, o toky peněz, než o udržování chodu společnosti. Budeme-li podobným způsobem přistupovat třeba k vodovodnímu řadu nebo k přenosové soustavě elektrické energie, tak kam to povede?“ položil si Václav Cílek řečnickou otázku.
Psali jsme:
Poukázal v té souvislosti na to, že problémem dnešní energetiky ani tak není, co postavit, ale jak opravovat a udržovat současnou infrastrukturu. „Pamatuji si, jak mi jedna paní v Káhiře říkala, že rozpad Káhiry začal v okamžiku, kdy se přestaly opravovat chodníky. To bylo před nějakými dvaceti - třiceti lety a trvá to. Postupně se stalo normální, že chodníky nejsou opravené a pak se na to navázaly další věci,“ vzpomínal pro ParlamentníListy.cz filosof Václav Cílek.
Projdeme náhlou i postupnou proměnou spotřebních návyků i rodinných zvyklostí
„Je to taková ukrajinizace společnosti. Taková závažnější pozorování lze vysledovat i u nás. V devadesátých letech k nám, i do jiných zemí bývalého východního bloku, přicházeli investoři ze západu. Ti se spálili v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku a pomaloučku se stahují. Já to vnímám i u nás, jak nevěří poměrům, jak se zbavují firem, které tu mají,“ konstatoval Václav Cílek.
V knize „Tři svíce za budoucnost“ však vyslovil přesvědčení, že kolem nás je tolik pozitivně a kreativně uvažujících lidí, že nějaká forma regenerace společnosti je vcelku nevyhnutelná. „Vzhledem k tomu, že dopady průměrné ekonomické krize trvají kolem třiceti let, očekávám příchod přechodného období, pro které bude zpočátku charakteristické velké rozkolísání cen, nálad a dokonce počasí. Lidé jsou však velmi odolní, takže si zvykneme a projdeme náhlou i postupnou proměnou spotřebních návyků, rodinných zvyklostí a možná i spirituality,“ věří Václav Cílek.
Budeme si muset odpracovat to, co jsme si sami nadrobili
Ač tomu podtitul knihy „Návody a nápady, jak přežít konec světa“ nenasvědčuje, úplný konec fyzického světa považuje geolog a klimatolog za velmi nepravděpodobný. „Dochází k němu doopravdy výjimečně. To štěstí mít nebudeme, my si jenom odpracujeme to, co jsme si nadrobili. Nezahubí nás ani meteority, ani potopa světa. Ale nějaké změny určitě budou. Víc teď vnímáme příznaky konce, ale je cítit i něco nového, co jednou bude silné a dobré. Věřím tomu, že se jednou v budoucnosti ukáže, že konec světa už byl,“ překvapuje filosof nevšední úvahou.
Lze prý uvažovat o čtyřech scénářích. Podle toho prvního si mnoho politiků a ekonomů myslí, anebo se utěšuje tím, že teď sice svět nějak klopýtá, ale že se to během pár let spraví a vše bude jako dřív. Pro jistotu je však nutné si ještě užít, dokud to jde. „Je to sice nejspíš slepý, ale jinak zdravý přístup, kterému psychologicky nelze pro tuto chvíli nic vytknout,“ podotýká Václav Cílek.
Ve scénáři nechybí blackout, přerušení dodávek ropy ani dramatický pokles úrody
Jako druhou možnost uvádí stagnační scénář, který počítá s tím, že se pomalu nasune bída. „Nejprve zpomalíme o jednu rychlost tím, že se přestaneme dál zadlužovat, pak polevíme o další rychlost, když začneme splácet dluhy. Tím se sníží daňový výběr a klesneme o další ´level´ dolů,“ popisuje další možný vývoj Václav Cílek v úvodu knihy „Tři svíce za budoucnost“, kterou vydalo nakladatelství Novela bohemica.
K zamyšlení nám dává i katastrofický scénář, jenž počítá s tím, že se vysuneme z pole přírodní či sociální stability a projdeme nějakým náhlým otřesem. „Ten může být buď krátkodobý – evropský blackout odezní po týdnu bez proudu, nebo střednědobý – například po přerušení dodávek ropy a plynu, anebo dlouhodobý, když vybuchne sopka a v prvním roce poklesne úroda o 60 procent a ve druhém o 30 procent,“ líčí klimatolog Václav Cílek, co by nás také mohlo potkat.
Dlouhodobé zhoršování poměrů vede k náhlým skokům
Výčet možností uzavírá smíšený scénář. „Ten počítá s kaskádou příčin, kdy dlouhodobé zhoršování poměrů vede k náhlým skokům jako na Haiti, kde si nejdříve vykáceli stromy, pak se utopili v bahně přívalových dešťů, do toho přišlo zemětřesení a srovnalo se zemí špatně postavené budovy a vypukla cholera. V sousední Dominikánské republice, kde je zalesnění 28 procent, zatímco na Haiti jedno procento, a fungují i jiné instituce než ozbrojené gangy, se nic tak hrozného nestalo,“ poukazuje Václav Cílek na rozdílné osudy dvou sousedních zemí.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
