Dlouhodobě jako odborná mluvčí sociální demokracie pro vědu a výzkum požaduji zejména lepší podmínky a perspektivu pro české výzkumníky a výzkumná pracoviště a podporu jejich zapojení do mezinárodních vědeckých projektů ze strany vlády. V tom spatřuji základní předpoklad pro zvýšení konkurenceschopnosti nejen vědy, ale i českého hospodářství.

Představa premiérova poradce pro výzkum prof. Haňky, kterou představil v Hospodářských novinách, by byla zajímavým základem pro akademickou diskuzi na toto téma za dvou předpokladů;  tím prvním je, že uvěříte, že této vládě záleží na něčem jiném, než „odklonit“ miliardy prostřednictvím církevních restitucí a zavedením nových bankovních produktů jako sKarty, odložené školné, atd.

Tím druhým je, že lze věřit, že vláda bude také dělat to, o čem mluví, tedy vědu skutečně podporovat. Zkušenost s Nečasovou i předcházející Topolánkovou vládou je, že většina  jejích opatření  v praxi zhoršuje situaci v české vědě a její mezinárodní konkurenceschopnost. Velmi se obávám, že záměry, které nyní vyhlásil poradce premiéra jsou stejné (mimochodem prof. Haňka, se již významně podílel na tvorbě hodnocení vědy, zvaného „kafemlejnek“).  Jdou opět mimo to, co český vědecký prostor a naše země skutečně potřebuje.

Záměr dobře zaplatit vědecké špičky je správný. Věda stojí a padá s tvořivými, vzdělanými  a vysoce motivovanými lidmi. Dosáhnout celkového kvalitativního posunu však nelze tak, že  přidáme  několika jedincům (otázka je na základě jakých kritérií – zda dostane přidáno skutečně ten, kdo výzkum dělá nebo ten, kdo k tomu přenáší krabice nebo ještě jinak) a zbytku, kde již dnes je to bída s nouzí, ještě ubereme. Dnešní špičkové vědecké výsledky jsou většinou dlouhodobé výsledky týmů. Nelze být úspěšný ani ve vědě bez řadových pracovníků, kteří musí zpracovat množství rutinné práce na ověřování a experimentech, atd.