Kvůli Janotovi a jeho kamarádíčkovi Kalouskovi neprošly základní reformy už rok před krizí (v roce 2007) a vše se stočilo následně doleva, včetně "pravicových" stran... Tento kariéristický státní úředník (od roku 1978 na Ministerstvu financí) bral členství v KSČ jako pomoc ve svém kariérním postupu (členem KSČ byl Janota v letech 1984 - 1989). Státní rozpočet Janota prakticky sestavoval ještě za komunistů. Však to tady podle toho vypadalo a teď i vypadá...

Všichni ministři financí Janotu do určité míry obdivovali...Až na jednoho. Když se stal v roce 2006 ministrem financí Vlastimil Tlustý, Janotu odvolal z pozice náměstka ministra odpovědného za rozpočet. Nechtěl ho tam, protože za Janoty, tohoto plánovače státních rozpočtů, nebyl problém nenápadně skrýt určité sumy tak, aby je neviděli poslanci ani další politici a stejně tak, když bylo nejhůř, dokázal na přání ministra ze státní kasy vytáhnout podstatnou sumu peněz. "S rozpočtem umí zacházet obdivuhodně, má v malíčku spoustu triků a vždycky to nějak vyjde," vzpomínal například bývalý ministr financí Ivan Pilip.

Mimo jiné právě pro tyto podezřelé a podivné machinace ve státním rozpočtu vyhodil Janotu z Ministerstva financí V. Tlustý. Také by nebylo možné dosáhnout smírné dohody s Nomurou, kdyby u jednání s japonským partnerem měl sedět právě Janota. Ten totiž umožnil jednání ministra financí Mertlíka v Paříži v létě 2000, dva týdny před uvalením nucené správy na IPB, s guvernérem ČNB Josefem Tošovským, ministrem financí Pavlem Mertlíkem, šéfem ČSOB Pavlem Kavánkem a Remi Vermierenem, šéfem KBC, která vlastní ČSOB, tedy lidí, kteří ji nakonec "převzali"...(což vždy Janota vehementně popíral i když se ho na jednání s KBC nikdo neptal, sám o nich totiž později média pro jistotu informoval).