Jestli je na naší politické scéně zvykem uvádět zástupné a nepravdivé důvodu a různě klamat tělem, což se někdy dokonce vydává za projev vyspělého taktizování a mimořádných vyjednávacích schopností, tak jsme mohli sledovat, že na mezinárodní úrovni minimálně všichni kroutí hlavou. A to ještě jen proto, že jsou slušně vychovaní.

Nikdo nerozumí tomu, proč nejdřív souhlasíme, a pak najednou uvádíme podivné důvody, proč ke smlouvě nemůžeme přistoupit. Jednou je na překážku obsah smlouvy, pak zase způsob domácí ratifikace. Nikdo v Evropě nechápe, co se změnilo a proč jsme důvody, které teď uvádíme, nevěděli dříve. Přitom ke smlouvě přistoupili – samozřejmě kromě Británie, která již minule uplatnila své veto – všechny evropské státy. Dokonce i nacionalistické a Evropou kritizované orbánovské Maďarsko se přidalo. S Británií se samozřejmě nemůžeme poměřovat ani náhodou, její pozice a ekonomická síla je zcela nesrovnatelná.

Důvody Nečasova odmítnutí jsou pochopitelně čistě vnitropolitické, lepe řečeno vnitrostranické. Především za vším můžeme číst vliv Václava Klause a jeho kliky, které se premiér nedokáže nebo nechce postavit. Z tohoto důvodu je na něho velice smutný pohled, což bohužel platí o celé České republice.