Někdo je druhem v nějakém společenství, v součinnosti s ostatními. To mi připadá logické a pozitivní. „Soudruh“, interpretovaný na pozadí čtyřiceti let československého komunismu, je nadávka. Většina dnes dospělých lidí zažila u tohoto slova řadu významových změn.

Ovšem často se nejedná o změnu pohledu na společenství, ale o změnu pohledu na vlastní individuální biografii. Připomněl mi to Jiří Rusnok, když nedávno v Rádiu Česko hovořil v interview o předdůchodech o „soudruzích v Bruselu“.

Tím ošklivým soudruhem, kandidátem komunistické strany byl Rusnok pár let sám. Rozumí tedy tomuto výrazu? A přetrvává tahle příslušnost? Dává mu snad dokonce právo, označovat tak druhé?

Zpráva by pak mohla znít: „Soudruh Rusnok označil bruselské úředníky slovem ´soudruh´, neboť vůči tomuto pojmu má obzvláště kvalifikovanou pozici.“ Na to je ovšem soudruh Rusnok přeci jen dost inteligentní. A v jeho parlamentních životopisech jeho dřívější stranická skoropříslušnost nefiguruje. Možná je to dnes již pan Rusnok, kdo ví.