Jedni tím myslí symbolický konec éry postkomunistické transformace u nás, která sice pomohla vybudovat liberální demokracii a tržní hospodářství, jenže, jak mnozí dodávají v souvislosti s Havlovým skonem, demokracii a trh, které spíše odráží „bezhodnotový“ svět jeho politických soupeřů než havlovský „život v pravdě“.

Havel opakovaně varoval před budováním demokracie a trhu bez odpovědnosti, práva a morálky, ale byl politickými superpragmatiky izolován. Když začal v druhé polovině 90. let mluvit o nebezpečích „mafiánského kapitalismu“, byl ocejchován jako téměř nepřítel tržního hospodářství.

Mnozí také mluví o konci jedné v éry v souvislosti s nárůstem extremismu a nacionalismu, jakož i s problémy Evropské Unie. Nastupující éru si spojují s možným návratem běsů evropské historie. I proto se objevují příměry mezi odchodem Havla a Tomáše G. Masaryka či Karla Čapka, které předznamenaly pohlcení Československa nejprve silami druhorepublikového fašismu a pak německého nacismu.

Havel varoval před extremismem ještě v době, kdy se současné politické hnědnutí Evropy zdálo být nepředstavitelné. Demokracie a boj za svobodu pro něj nikdy nebyly hotovou věcí, což stvrzoval i svým angažmá ve věci lidských práv v diktátorských režimech.