Producenti těchto potravin tak chtěli ušetřit peníze, protože tato sůl je levnější. Rčení z pohádky sůl nad zlato uvedené do praxe. Možná by se spíš hodila dobrá rada, než zlato. A tu ministr zemědělství Bendl zjevně nedostal. Jeho snaha o odebírání vzorků k nám dovážených výrobků z Polska je pozdní a absurdní a to především proto, že chce nejprve začít s touto aktivitou v Moravskoslezském kraji, jako kdyby potraviny z Polska mířily pouze do regálů na Ostravsku. Přitom v Olomouckém kraji by se nějaká potravina z Polska určitě našla také. Navíc testovat tepelně opracovanou potravinu a zjišťovat, jestli sůl v ní obsažená není původně průmyslová je úplný nesmysl.

A jaká je tedy ta dobrá rada? Ministr Bendl by měl okamžitě vyzvat kompetentní úřady v Polsku, aby zveřejnily seznam potravinářských zpracovatelů, kteří tuto sůl používali. To je standardní postup. Pokud by tuto výzvu polské úřady nevyslyšely, pak měl okamžitě zakázat dovoz všech polských potravinářských produktů, které mohou tuto sůl obsahovat. Věřím, že v ten okamžik by polská strana okamžitě onen seznam našemu ministerstvu zemědělství poskytla. A český konzument by se konečně mohl dozvědět, které potraviny nemá kupovat. Takto je odkázán pouze na „svůj instinkt“. Vláda má  chránit naše kvalitní výrobce potravin,  zdraví obyvatel a hlavně těch nejmenších, kteří jsou nekvalitní potravinou nejvíce ohroženi. Je to jen o kvalitní úřednické a politické práci. A ta na české pravici evidentně chybí.