Dva nové státy vznikly vzrušeným rozpadem Česko-Slovenské federace v důsledku neslučitelnosti programových cílů dobových elit obou národů a sílící touze Slováků mít více pravomocí pro svou republiku a svébytnosti pro svůj národ. Většina občanů tehdy ve volbách dala v obou republikách hlas politickým stranám, které poté z různých příčin životaschopnou platformu společného státu nenalezly.

Obě nové země následně vstoupily do EU a byly přijaty do NATO. Dosáhli jsme tedy zásadního cíle občanské revolty z roku 1989. Během devatenácti let existence Českou republiku ani její občany akutně neohrožoval žádný vnější nepřítel. Naše životní úroveň (máme-li na mysli pouze její materiální stránku) se znatelně zvýšila. Rychlost jejího růstu je patrně bezprecedentní v celých dějinách národů žijících na našem území, avšak z velké části šla na úkor zadlužení veřejného sektoru i obyvatel země. Finanční zátěž je tak obrovská, že mnohé rodiny a obce již přivedla za hranu únosnosti. Nenastane-li v této věci zásadní zvrat, počet obyvatel žijících v těžké závislosti na finančních institucích a státu poroste. Stále více našich spoluobčanů bude bankrotovat v důsledku nesplácení dluhů a přijde tak o poslední v nouzi mobilizovatelný majetek. Obrovské dluhy veřejného sektoru, pokud nedojde k jeho platební neschopnosti, budou muset splácet naše děti i vnukové. Společenské elity příliš akcentují zvýšení svého materiálního blahobytu a vytvářejí tak neblahé vzory, přestože cesta bezhlavého zisku a konzumu ke štěstí nevede. Bohužel lidé, k nimž mnozí vzhlíží, často nevědí, co je v životě člověka podstatné.