Totalitní ideologie nacismus a komunismus a jejich varianty jsou plodem „lidského rozumu". Na počátku moderní doby „osvícení" duchové začali ztrácet ostych před neznámem, které člověka obklopovalo. Začali spekulovat o tom, že vše na světě má své příčiny, ty jsou lidským rozumem zjistitelné a poznatelné. Pýcha je též součástí lidské duše, povýšila lidský rozum nad neznámo, které bylo pro člověka zhmotněno existencí boha a náboženskými systémy.

Bůh a náboženské systémy udržovaly člověka při zemi. Bránily excesům, které může způsobovat lidská pýcha - nezvladatelnost sebe sama.

Původ úspěchů evropské civilizace můžeme hledat v jejich židovsko-křesťanských kořenech. Ve staré Palestině vznikl institut Proroků - moudrých mužů, kteří hlásali své vidění světa. Ač neměli žádnou moc, náčelník nebo vládce je nemohl zabít, hrubá síla se učila tolerovat sílu ducha. Slova a pravda vyslovená prorokem Ježíšem, že „všichni lidé jsou si před bohem rovni - jsou lidé", znamenala, že se mohou svým úsilím povznést. Ježíšovo poselství dalo i nejníže postaveným i nejponíženějším naději - tato slova, toto poselství otevřelo cestu lidské zvídavosti. O moudrosti proroka Ježíše svědčí další část jeho učení, a to teze „Bůh sleduje vaše činy, u posledního soudu bude všechno vážit a soudit." Byla to zpětná vazba - varování proti činům špatným a zlým.

Dokud člověk věřil v „Boží oko", kterým je naše konání posuzováno, udržovala se rovnováha mezi lidskou vynalézavostí a zneužíváním plodů důvtipu. S postupem vědy, poznání, začala se narušovat rovnováha mezi „vírou v poznání" a limity naší živočišné podstaty vyjádřenou vírou v existenci Boha. Člověk se pokusil Boha nahradit Rozumem, chtěl uvěřit, že Ďábla, který je nedílnou součástí Rozumu, dokáže zvládnout.

V evropské kultuře, politice, nakonec i ve vědě, s vítězstvím rozumu nad vírou v přítomnost Božího oka nastoupil čas víry v princip „účel světí prostředky".