Jde o to, že pan prezident ještě jako předseda spolkové země Dolní Sasko si půjčil od spřáteleného podnikatele pana Geerkense peníze na stavbu domu. Jenže noviny Die Welt přišly 27. prosince 2011 na to, že prezident podnikateli sice peníze vrátil, ale vzápětí si je půjčil od BW Bank, jenže podmínky půjčky jsou nenormálně příznivé. Tyto okolnosti vzbuzují velká podezření, jednak proto, že se ukazuje, že prezident má na Německo příliš silné vazby na byznys a zároveň vzbudil u veřejnosti podezření, že tak výhodný úvěr dostal za nějaké mimořádné služby. Vyčítají mu i to, že si nechal sponzorovat vydání knihy: Je lepší říkat pravdu!

Skutečný skandál ale začal teprve tehdy, když noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung zveřejnily, že prezident vyhrožoval šéfredaktorovi nejprodávanějšího bulvárního deníku Bild, který má náklad kolem tří milionů výtisků denně, kvůli tomu, že hodlá zveřejnit výsledky svého pátrání. Prezident ale nezastihl šéfredaktora Kai Diekmanna na telefonu, proto výhružky namluvil na magnetofon zabudovaný v telefonu a nahrávka se dostala na veřejnost. V ní vyhrožoval šéfredaktorovi soudní žalobou a trestními následky, pokud článek o něm zveřejní. Teprve z toho, že si prezident dovolil vyhrožovat šéfredaktorovi se stal skutečný skandál. Zároveň se ukázalo, že si prezident stěžoval i řediteli vydavatelství Springer a i u samotné Friede Springerové, která je držitelkou nejvíce akcií v tomto vydavatelství. Zatímco věc půjček má v německém kontextu jen etický rozměr, výhružky a zasahování do kompetencí šéfredaktora v demokratickém státě jsou považovány za velmi vážný přestupek, který ohrožuje demokracii.