Tak hodnotí čtvrteční smrt kubánského disidenta Wilmara Villara Mendozy, český zástupce v Evropském parlamentu Edvard Kožušník.

„Když před necelými dvěma lety v kubánském vězení zemřel Orlando Zapata Tamayo, přirovnal jsem tehdy jeho smrt k osudu Pavla Wonky, který byl posledním českým disidentem, který za svůj odpor k totalitnímu komunistickému režimu zaplatil životem v komunistickém kriminálu. Bohužel jsem se tehdy mýlil. Kubánský komunistický režim bojuje dál o svou holou existenci i za cenu totální likvidace svých odpůrců“, uvedl ke smrti kubánského disidenta Kožušník.

Jednatřicetiletý disident Wilmar Villar Mendoza zemřel po padesáti šesti dnech hladovky v kubánském žaláři v Santiagu de Cuba, do nějž byl uvězněn poté co byl kubánskými represivním složkami zatčen za účast na protestní demonstraci 12. listopadu 2011. Zanechal po sobě manželku Maritzu Pellegrino, členku hnutí Dámy v bílém, a dvě dcery ve věku 5 a 7 let. 

Podle Kožušníka se kubánský totalitní režim nemůže nadále tvářit, že se smrtí dalšího disidenta nic nestalo. „Věřím, že smrt Wilmara Villara nebyla zbytečná, že Kubánce vyprovokuje k razantnějšímu odporu proti režimu a snad bude společně s plánovanou březnovou návštěvou Benedikta XVI. katalyzátorem demokratizačních změn,“ doplnil Kožušník.

Na fotografii: Edvard Kožušník předal v roce 2011 kubánským disidentům symbolicky svazek klíčů. Ty se staly před 20 lety symbolem změn sametové revoluce v Československu. Lidé tehdy mírumilovně stáli na náměstích a odzvonili konec režimu, který na svých občanech uplatňoval obdobné praktiky, jako dnes Castrovský režim. "To, že Oswaldo Payá a ostatní získali přes 40 tisíc podpisů pro změny na Kubě, mi připomíná Československou iniciativu "několik vět", ke které se krátce před pádem režimu lidé hromadně připojovali. Věřím, že si Kubánci svými klíči brzy odzvoní konec vlády arogantních despotů, nefunkční ekonomiky, demagogie a nenávistné propagandy," uvedl na podporu kubánské opozice Kožušník.