Konkrétně u jeho jednadvacátého výročí, tedy u jeho převratově-sametového dítka, které již za plus-minus čtyřicet dnů oslaví - měřeno nadsázkou a „personifikací" - plnou dospělost a spolu s ní i nabytí práva být voleno do orgánů veřejné samosprávy, resp. do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

„Konečně... věk plné dospělosti jedné velké iluze o svobodě, demokracii a prosperitě", řekli by „šťastní" rodiče onoho pomyslného dítka, zrozeného z touhy lidí po změně, ale zplozeného silami, které dodnes nebyly jasně identifikovány či zviditelněny... I proto, a hlavně proto, v mysli hodně přemítám o jeho dvou tzv. vlastních tátech - shodou okolností Václavech. Proč? Přece i oni by si mohli s čistým svědomím říct „dítě dorostlo", můžeme klidně do důchodu, vždyť „nás už přece nepotřebuje..."

Buď jak buď, bůh či historie suď jak suď... tátové to ovšem cítí a vidí jinak. Ten první svůj názor na svého potomka dokonce vyjádřil prostřednictvím velkoformátové reklamy umístěné na dokonale viditelném místě nedaleko magistrály v pražských Holešovicích. „Nevolím tunely a tuneláře, mafiány a šejdíře, kasina a nevěstince!" nechal napsat krutý odsudek na svého potomka na billboard! Komu a jaké poselství tímto pro-volebním gestem chtěla vyčpělá ikona sametu roku ´89 vyslat, to ví pouze ona sama. Mě osobně tím řekla pouze jedno a jediné - že jeho nadšené sliby, že po porážce „komunistů" v zemi uprostřed Evropy nadobro zvítězí láska a pravda, se vskutku v prach obrátily a že společnost je vytunelována nejen finančně, ale i mravně. A to tak, že „fest"!

Ten druhý Václav se nechal na přednášce v USA slyšet, že je třeba nechat nově formulovat důvody pro existenci jeho potomka, tedy pro přetrvání existence kapitalismu... Komu a jaké poselství tímto tvrzením vyslal, to rovněž ví jen on sám...

Mně, jakožto člověku, který ani po jednadvaceti letech od „sametově kruté taškařice" ještě nenabyl důchodového věku, oba sdělili, že rychlými kroky přichází čas změny. Čas plného uvědomění si všech vrstev naší společnosti, že varianta tzv. české cesty ke kapitalismu se v roce její „volební plnoletosti" dostala do naprosto slepé uličky. A že cesta z ní vskutku vede jen pomocí levé alternativy, tedy lidí, kteří - obrazně řečeno přemýšlejí a cítí více levou stranou mozkového laloku než pravou.

Luboš Ledl

Dále čtěte: Ledl (KSČM): Stavění mostů jako výzva

##MINIPAS 2412##