Respektive jsou to jména, o kterých se veřejnost dozvěděla, protože se o nich mluvilo v médiích.
Policejní špičky přesto nepřipouštějí, že by se dělo něco mimořádného: ředitel protikorupční policie Martinec tvrdil ještě loni na podzim, že ze čtyř set policistů, které Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality má, jich ke konci loňského roku odešlo pouze deset, z nichž pět jich prý šlo regulérně do důchodu. Což na první pohled opravdu nevypadá nijak dramaticky.
Podle Zdeňka Ondráčka, který nedávno u protikorupční policie dokázal jako vyšetřovatel dotáhnout případ někdejšího šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu Dohnala nejen před soud, ale až k podmíněnému rozsudku, takže Dohnal musel odstoupit, vypadá ovšem realita podstatně jinak. Podle Ondráčkových slov ve včerejším televizním Hydeparku se z těchto necelých čtyř stovek lidí v rámci celé republiky zabývá korupcí povětšinou pouze Odbor korupce a ochrany zájmů Evropské unie, který má zaměstnanců plus mínus čtyřicet. Z toho polovinu vyšetřovatelů a polovinu pracovníků operativy. Takže na vyšetřování korupce zbývá všeho všudy dvacet policistů, z nichž ale polovina nemá podle Ondráčkových poznatků ani dost zkušeností, ani odpovídající vzdělání. A to v tom smyslu, že sice mají vysokoškolský diplom, ovšem například ze zemědělské fakulty nebo z teologie.
V diskusi, kterou včera vedl Zdeněk Ondráček jen o tři hodiny dřív se studenty na pražské právnické fakultě, to bývalý protikorupční vyšetřovatel vylíčil ještě barvitěji: když slyšíte, že na tom či onom pracuje „tým elitních detektivů“, tak si „musíte představit jednoho zoufalce, možná dva, kteří mají na starosti i řadu jiných kauz“. A ti zoufalci nejen že vyšetřují, ale ještě jsou zavaleni administrativou, týdny sedí a jen číslují stránky svých vyšetřovacích spisů, než se mohou pustit do sepisování jejich obsahu. To dřív dělali asistenti a další administrativní síly, které ale dneska už u policie kvůli úsporám nejsou. Dneska, řekl Ondráček studentům práv v přeplněné posluchárně, „jsme si museli nosit vlastní žárovky, náplně do tiskárny, na patře byla jedna kopírka“.
Není to ale jenom naprosto katastrofální technické zázemí, co odrazuje ty nejlepší detektivy od práce u policie: je to i systém odměňování hodnostmi podle odsloužených let, a ne podle kvality práce. A hlavně to, co by se dalo nazvat „házením klacků pod nohy“. S přímými zákazy nadřízených, že tohle či ono se má zamést pod koberec, se podobně jako ostatní bývalí detektivové nesetkal ani Zdeněk Ondráček. Což nepřekvapuje, protože nadřízení vědí, že by se tak vystavili možnosti trestního postihu. Funguje to tedy jinak: o odposlechu určitého telefonního čísla se jenom v průběhu povolování dozví u policie víc než tucet lidí. Takže odposlech je pak nezřídka už zbytečný. Anebo jsou detektivové náhle odveleni na jinou pozici, nasazeni na další případ, a jejich práci převezme někdo jiný. Nejsnadněji se ovšem dá zabránit efektivnímu vyšetřování stupňující se administrativní zátěží detektivů.
Nepřekvapuje, že elitní policisté, kteří od policie odešli, získávají nezřídka osobní dojem, že se u protikorupční policie nehraje vždycky čistě. Zda úmyslně, nebo z neschopnosti, je ovšem těžké odlišit, a tudíž i dokázat. Odchody elitních policistů tedy hned tak neskončí.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
