Exekuce je v současné době u nás velmi frekventované téma, a to i s ohledem na připravovaný a tolik diskutovaný návrh ministerstva spravedlnosti na případné svěření rozhodování o nařízení exekuce namísto soudům přímo exekutorům. Tento návrh sice není právě aktuálně předložen, ale je takříkajíc stále na pořadu dne. Je to přitom jakýsi způsob, kterým by mohlo dojít k odlehčení agendy soudů, ovšem je otázkou, za jakou cenu.

Jak vlastně nyní takový výkon rozhodnutí v současné době probíhá? Podle současné právní úpravy si oprávněný vybere soudního exekutora a pošle mu návrh na nařízení exekuce spolu s příslušnými pravomocnými a vykonatelnými podklady - rozsudkem, rozhodčím nálezem a podobně. Soudní exekutor tyto podklady spolu s návrhem na nařízení exekuce zašle soudu, který pouze formálně přezkoumá náležitosti návrhu, tedy označení účastníků a exekutora a vykonatelnost exekučního titulu a poté vyhotoví usnesení o nařízení exekuce. Toto usnesení exekutor doručí účastníkům a nechá následně soudem vyznačit doložku právní moci, pokud si ovšem povinný nepodá odvolání. Až v takovémto případě může soud zkoumat, zda byl výkon rozhodnutí nařízen důvodně či zda je nutno jej zastavit, odvolání však může být podáno pouze ze zákonem stanovených důvodů, takže i když si jej výjimečně povinný podá, málokdy je mu vyhověno. Teprve poté, co usnesení nabude právní moci, by měl exekutor přistoupit k vlastnímu výkonu rozhodnutí.