Právě těmito slovy až příliš často v poslední době někteří politici začínají svá vyjádření a projevy - tu ohledně podezření z korupce, jinde ze zvýhodňování dalších osob či společností nebo nějakého předražování dodávek, prací apod. Naši vládní představitelé s nevinným výrazem prohlašují: „Já nic, já muzikant, o ničem nevím, za nic nemůžu." Až by se chtělo říci již klasický dodatek - „ani Babičku jsem nečet".

Milióny a miliardy lítají vzduchem, čísla, která si většina z nás nedovede ani představit, natož aby je někdy viděla. Názorně se ukazuje, že je snazší nějakým způsobem zašantročit takové vysoké částky. Snáze se stíhají osoby, které odcizí či prošustrují malé částky, než ti, kteří se pohybují v řádech několikanásobně vyšších, přičemž jejich trestní a politická odpovědnost jakoby neexistovala. Vždyť kauzy Alexandra Vondry, Miroslava Kalouska a dalších, jak se zatím zdá, doslova vyšuměly, případ pana Drobila se prakticky otočil a zbyl v něm jeden človíček a tak dále. Stačilo by procházet jen nadpisy článků novin z posledních let - to je počtení... Ale kolik z toho bylo dotaženo do konce? Snad raději nemluvit. Jako by se nám snažili koaliční politici sdělit, že politika je špinavá práce, ale někdo ji přece dělat musí.

I vůči těmto našim „obětavcům" směřuje návrh novely trestního zákona, který jsme jako skupina komunistických poslanců podali již před několika měsíci a který je opakovaně jako horký brambor přesouván z jednoho jednání Poslanecké sněmovny na další. Jde o navrácení institutu účinné lítosti ve stanovených případech do trestního zákoníku, a to u jednání souvisejících s podplácením a různými korupčními aktivitami. Měl by za přísně stanovených podmínek zajistit beztrestnost osob, které úplatek přijaly či byly o něj požádány, pokud toto jednání bez zbytečného odkladu stanoveným způsobem oznámí policejním orgánům či státnímu zastupitelství.