Tu a tam si někdo posteskne nad zdlouhavým schvalováním zákonů. Ukazuje, že nepochopil demokratické vyvážení moci. Ústava a další zákony záměrně brzdí akceschopnost parlamentu, aby vláda - výkonná moc - mohla efektivně fungovat. Také proto, aby se zákony tvořily na desítky let, ne podle okamžité situace. Cílem je bránit parlamentní diktatuře. Teoreticky by parlament mohl vládnout prostřednictvím zákonů a dekretů, je silnější než vláda, ale musí být výrazně pomalejší, jinak propadne pokušení na všechno udělat zákon: Pes pokouše dítě, uděláme zákon o psech a dětech, myslivec postřelí kolegu, uděláme zákon o kontrole myslivců, malé pivovary se bojí velkých, uděláme zákon o malých pivovarech, nedaří se vykoupit pozemky od jedné paní, uděláme zákon o vyvlastňování pozemků, atd atd. Politikové dopustili korupci, udělají zákon o korupci.

Jenže žádná ústava ani jiná pravidla nedokáží hrůznou parlamentní diktaturu zastavit. Demokraté musí kromě zákonů dobrovolně respektovat etické zásady demokratického systému. Nenajdou je v zákonech, nejde je sepsat, je to prostě věc slušného chování politiků.

Po vzniku samostatné České republiky měl náš Parlament zakázáno přijímat zákony rychle. Po několika letech přišel tehdejší předseda ústavněprávního výboru, nyní soudce Ústavního soudu, s návrhem zrychleného legislativního procesu. Zahájil tak éru parlamentní diktatury. K čemu je poslancům zrychlený proces dobrý? Za prvé: když se zákon schválí v prvním čtení, veřejnost se nestačí bránit, nestačí kontaktovat své zástupce v Parlamentu, a tak mohou projít věci, za které by jinak poslanci tvrdě zaplatili ztrátou důvěry. Za druhé: když vytvoří legislativní zmetek, opravují svá katastrofální selhání ve zrychleném řízení. Tak se například stane, že při desáté novelizaci téhož zákona v jednom roce vláda v důvodové zprávě píše: „vládní návrh odstraňuje nezamýšlené negativní důsledky předchozí novelizace". Vláda diplomaticky nepřipomíná, že negativní důsledky vyrobili poslanci.