Tak jako patří k těm nejlepším stránkám první československé republiky dokořán otevřené dveře ruským a ukrajinským exulantům a emigrantům na začátku dvacátých let, bílým, jak se tenkrát říkalo, tak patří k nejhorším stránkám třetí, poválečné republiky odvlékání těchto našich hostů, tehdy už ale našich spoluobčanů, rozvědkou NKVD do vězení a koncentračních táborů. Přesněji řečeno patří tam zdejší slepota hluchota k tomu, co se tu dělo, byť nikoli našima rukama.

Musíme se ptát: jak ta třetí republika (1945 - 1948) mohla dopadnout, když takhle začínala? Začínala odevzdáním Podkarpatské Ukrajiny Stalinovi, protože si o to prostě Benešovi řekl, bez souhlasu kohokoli, neřku-li parlamentu, začínala divokým odsunem, který se správně jmenuje vyhánění Němců, a na úplně samotném začátku začínala mlčením, tichým souhlasem s unášením našich ruských a ukrajinských spoluobčanů?

Dále čtěte: