Podnikatel o Klausovi: Je to největší osobnost naší politiky

„Já se ale cítím tak na pětadvacet,“ říká s úsměvem. „No, spíš na pětatřicet,“ poopravuje se vzápětí. Politické názory má výrazně pravicové. Nejvíce uznává prezidenta Václava Klause. „S jeho názory většinou souhlasím,“ tvrdí. Nelichotivě se ale vyjadřuje o jeho případném nástupci.

„Je to bída,“ komentuje dosavadní kandidáty na budoucího českého prezidenta. Horuje i pro zrušení pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. „Kvůli tomu by lidé měli demonstrovat. Je to největší brzda demokracie u nás,“ vysvětluje.

Současná vláda dělá dobré i špatné věci

Při hodnocení vlády Roman Vogl v sobě nezapře zarytého pravičáka. „Podle mě nynější vláda není pravicová, ale středová s pravicovými i levicovými prvky,“ domnívá se. Pravicová vlády by podle něj nezvyšovala daně, nepřerozdělovala by v takovém množství peníze. „Vláda dělá dobré i špatné věci, rozhodně bych jí dal ještě šanci,“ uvádí.

Nečas patří k lepším premiérům

„Myslím, že premiér Nečas je lepší než levicoví předsedové vlád Paroubek, Gross a Špidla,“ hodnotí. Při porovnání s předchozím premiérem Topolánkem se však vyjadřuje opatrně. „Nezdá se mi, že by Topolánek byl tak špatný, jaký je jeho současný mediální obraz,“ domnívá se a rozebírá kauzu, která se Topolánkovi stala osudnou – rozhovor pro časopis zaměřený pro gaye.

„Viděl jsem ho natočený na internetu. Topolánek mluvil rozumně, vůbec neřekl to, co se pak v médiích rozmazávalo, alespoň ne takovou formou. Podle mě to byla připravená akce pro jeho odvolání,“ je přesvědčen.

Lisabonská smlouva je naprostá zvrácenost

Hodně chválí rovenský podnikatel prezidenta Klause. „Je kultivovaný, největší osobnost naší politické scény. Pro mě je nejpřesvědčivější, s hodně jeho názory souhlasím,“ upozorňuje.

Více příběhů ZDE

Vogl sdílí s prezidentem skeptický postoj k Evropské unii, dokonce i ke globálnímu oteplování. „Chápu, že nechtěl podepsat Lisabonskou smlouvu a líbí se mi, že do ní alespoň dal větu, aby znovu nešly otevřít Benešovy dekrety. Lisabonskou smlouvu jsem četl, a podle mě je to naprostá zvrácenost,“ myslí si.

Kalousek je rozporuplný

„Názory na současného ministra financí se mi často mění. Je to tím, že Kalousek je hodně rozporuplná osobnost. Považoval jsem ho nejdříve za kariéristu, kterého jsem neuznával. Potom mě naštval, když se chtěl spolčit s komunisty,“ říká Vogl. Pak ale svůj postoj přehodnotil. „Říkal jsem si, že je prostě pragmatický. Jako ministr financí, když pominu, že zvyšuje daně, tak ten zbytek asi nedělá špatně,“ domnívá se. „Není to můj oblíbenec, ale uznávám, že jde o chytrého člověka,“ uzavírá toto téma.

Vlády demokratické levice se nebojím. Pouze totalitních režimů

„Jsem sice velký pravičák, ale demokratické levicové vlády se nebojím. Je to jen jiný pohled na svět. Holt jsou kolektivisti, já jsem pro svobodu jednotlivce a podnikání. Ale prostě to ty čtyři roky vydržím,“ zdůrazňuje.

Jiné by to ale podle Vogla bylo, pokud by získali velký vliv komunisté. „Nebál bych se ani jich, ale lidí. Jsou hloupí, a této vládě by prošlo všechno. Ale je to problém lidí, kteří jsou schopní dvacet let po revoluci volit dokonce i tvrdou levici,“ upozorňuje. „Vlády demokratické levice se tedy nebojím, pouze totalitních režimů,“ konstatuje.

Emigrace – jasná volba

Koncem osmdesátých let minulého století pracoval Roman Vogl v liberecké teplárně jako technik měření a regulace. Amatérsky hrál divadlo, oženil se. S manželkou začali uvažovat o emigraci. Proč?

Není přece normální, aby dospělému člověku někdo kecal, co bude dělat ve svém volném čase, kam nastoupí do práce, co si má myslet. Nával ideologie byl tak velký, že jste se musel buď opít – a já nechtěl být alkoholik – nebo to zkusit jinde. Takže to byla jasná volba,“ vysvětluje Vogl. „Venku jsem pochopil, že řada věcí, která mi vadila, nejsou výdobytky socialismu, ale společnost takto funguje. Ale ve věku 27 let a v té skleněné kouli, ve které jsme žili, to člověk nemohl chápat. Nicméně tento krok byl vynikající a jsem rád, že jsem ho udělal,“ zdůrazňuje.

Kanada – shánění práce, opakovaná maturita, vysoká škola

V červenci v roce 1989 Roman Vogl se svoji ženou Olinou opouštějí Československo. Po roce a půl strávených v Rakousku se dostávají do Kanady. Nejdříve zakotvili v městečku St. John. „Olina si našla práci v zahradnictví, pro chlapa tam – v rybářském kraji – moc práce nebyla. Rozhodl jsem se udělat papíry na svůj obor, ale ještě jsem dobře neuměl anglicky, hlavně odborné výrazy. Takže jsem některé otázky špatně pochopil a testy jsem těsně neudělal,“ říká.

Rozhodli se tedy přestěhovat do velkoměsta, do Edmontonu, kde očekávali větší šanci na sehnání zaměstnání. Tam získal práci jako elektrikář. „Ale před zimou mě vyhodili, protože v té době už elektrikáře nepotřebovali. Pak jsem myl auta se sedmnáctiletýma klukama, kteří se vykašlali na školu,“ popisuje. Takhle to dál nejde, půjdu studovat, řekl si. Českou maturitu v Kanadě neuznávali, musel si ji tedy složit znova. „Dálkově jsem se s jedním učitelem připravoval na maturitu. Za čtyři měsíce jsem musel zvládnout čtyři roky. Maturitní zkoušku jsem absolvoval se studenty o deset let mladšími. Pamatuju, že jsem měl třeba rozbor básně. Maturitu jsem udělal,“ vypráví. Okamžitě se přihlásil na vysokou školu.  Zjistil, že se v Kanadě člověk musí notně ohánět. „Ale Češi se tam v drtivé většině chytili. Jsme adaptabilní, chytří a pracovití,“ vypozoroval.

Díky kanadskému lékaři měli manželé Voglovi dítě

„Kanada je opravdu jednou z nejlepších zemí světa v mnoha měřítcích, včetně zdravotnického. Manželka nemohla otěhotnět. V Česku ani Rakousku si s tím nevěděli rady. Až v Kanadě doktor zjistil, že má ucpané vejcovody. Na operaci byla čekací doba rok a půl, ale počkali jsme. Úspěšnost této operace byla třicet procent, ale tento fachman ji měl osmdesát,“ vysvětluje. Operace se skutečně vydařila a v roce 1994 se jim narodila první dcera Kateřina.

Návrat domů – krach firmy i manželství

V roce 1996 se vrací Voglovi zpátky do Česka. „Důvody? Kombinace mnoha věcí. Rok předtím jsme navštívili Česko a uchvátilo nás tehdejší nadšení lidí, které ještě bylo velké. Měli jsme tu příbuzné a kamarády. A zrovna v té době jsem v Kanadě ztratil práci. Když jsme všechno sečetli, rozhodli jsme, že pojedeme do Česka podnikat a žít,“ objasňuje. Rok po návratu se jim narodila druhá dcera Tereza. Happyendem ale jejich manželství nekončí, po pár letech se s manželkou rozcházejí. Roman Vogl střídá zaměstnanecké poměry s podnikáním v oboru vzduchotechnika, klimatizace.

Dostal se při tom do velkých problémů. „Naše firma každý rok zdvojnásobovala obrat, vše běželo v pohodě,“ vzpomíná. Pak ale nastal osudový okamžik při jedné velké zakázce. „Byla se zákazníkem, se kterým jsme už měli zkušenosti z několika menších zakázek. Vše fungovalo na dobré slovo. Patrně si už připravoval půdu. Pak jsme uzavřeli velkou zakázku, dohadování proběhlo ve spěchu. Partner mě zasekl dost milionů, což dělalo víc jak třetinu našeho obratu – prostě velký zářez, navíc za pár měsíců přišla do Evropy krize,“ uvádí Vogl. Firma se dostala do takzvané druhotné platební neschopnosti. Nastalo pracné splácení dluhu a posléze konkurz.

Nový začátek

V té době již měl Roman Vogl novou partnerku Martinu. „Spláceli jsme, nejezdili na dovolenou, překládal jsem po nocích. Nic jsmesi nekupovali. Hrábli jsme si na dno. Dokonce jsme hledali po kapsách drobný, abychom měli na jídlo. Ale od toho výtečníka jsme už neviděli ani korunu,“ popisuje. Partneři se z Liberce přestěhovali do Rovenska pod Troskami. „Druhý rok mám novou firmu, jde to dobře a jsem samozřejmě mnohem opatrnější. Ale u nás nikdy nevíte, ani stát, ani kriminálka mi nepomohly,“ říká Vogl. Život v Rovensku si nemůže vynachválit. „Je tu všechno blízko a lidé k sobě také mají blíž než ve větším městě,“ konstatuje. Ostatně před rokem začal hrát za místní tým fotbal. „Předtím jsem hrál závodně naposledy v českolipskem dorostu,“ upřesňuje.

Vandasovci jsou levicoví

Naše povídání se chýlí ke konci, ale Roman Vogl se ještě chce vrátit k politice. „Ať se lidé zamyslí, až uslyší z médií termín pravicoví extremisti, co je na nich pravicového. Podle mě jakákoli Dělnická strana sociální spravedlnosti či neonacisti jsou jednoznačně levicoví,“ upozorňuje. „Nechtějí svobodný trh, jsou pro kolektivismus, diktování podmínek skupině lidí,“ vysvětluje. Když už jsme u termínu pravice, ptám se tedy, koho považuje za pravici. „Z parlamentních stran je to ODS, i když je spíše středová. Mně se líbí Strana svobodných občanů, ti jsou nejpravicovější z těch, které znám,“ zmiňuje.

Zrušení pětiprocentní hranice do parlamentu. Je to největší brzda demokracie u nás

Roman Vogl horuje pro zrušení pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu, což ostatně slýchám stále častěji. „Myslím, že tohle je hlavní věc, pro kterou by se mělo demonstrovat na náměstí. Je to hlavní brzda demokracie u nás,“ zdůrazňuje.

Nepřihlášené auto

Už opravdu musíme končit. Romanu Voglovi se před pár dny narodil první syn Lukáš, a tak spěchá domů. Také si nedávno koupil ojeté auto. „Nemám ho ještě přihlášené, pokud mě zastaví, řeknu jim něco o orgánech,“ komentuje se širokým úsměvem současnou patálii s výpadky na registru vozidel.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.