Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasta Parkanová v rozpravě upozornila předkladatele zákona, že v celé nové právní normě není zvíře vůbec definováno. Negativní určení pojmu v OZ, že „zvíře není věc" podle Parkanové vlastně nic nového nepřináší, protože jen věcí není zvíře ani v zákoníku původním. Paragrafy o věcech se na zvířata používají všude, kde to není v rozporu se zákony na ochranu zvířat, veterinárním zákonem, trestním zákoníkem a dalšími předpisy.

Psali jsme:
Autor brání občanský zákoník. Akcie na majitele nejsou problém
Tejc k občanskému zákoníku: Nechť je debata odložena na 120 dní

Nový OZ jako náhubek pro ochránce zvířat?

Stávající pojetí podle Parkanové spíše vyvolává, než řeší otázku, „čím to zvíře vlastně je?" Parkanová varovala před následnými komplikacemi v praxi, kdy se během řízení bude teprve zjišťovat, „která ustanovení se na zvířata vztahují, a která už nikoli". Zvolený postup označila spíše za vějičku a vábničku, „jejímž smyslem je umlčet ochránce zvířat, aniž by bylo nutné se věcí samou příliš zabývat".

Místopředsedkyně požaduje pro zvířata samostatný právní režim. Potřebu takového režimu lze podle ní dokumentovat na té části zákoníku, která se týká přivlastnění a nálezu, kde se míchají movité a nemovité věci se zvířaty, přičemž je zřejmé, že odlišnost zacházení se zvířaty v těchto situacích je zohledněna podle Parkanové „jen velmi nedostatečně".

Sledujeme téma Občanský zákoník

Zvířata nemají práva a povinnosti, jenom věcí však být nesmějí

Právní režim pro zvířata jako pro věci, by podle Parkanové mohl být stejný pouze v určitých případech. Zvířata sice nejsou sice subjektem práv a povinností, protože jsou předmětem vlastnického práva, jejich hodnotu lze vyjádřit v penězích a je možné je koupit a prodat. Existují však podle Vlasty Parkanové případy, kdy se na ně pohlížet jako na věc nemůže a nemá. Takové situace by však v zákoníku měly být přesně vymezené a měl by pro ně být zaveden zvláštní právní režim.

Parkanová navrhla, aby mlhavá formulace v navrhované normě „zvíře není věc a ustanovení o věcech se na ně vztahuje omezeně", byla nahrazena spíše výrazem, že „zvíře je živý tvor, právně věc zvláštního druhu, a ustanovení o věcech se na zvíře použijí pouze v případech, ve kterých pro zvíře neplatí odchylná právní úprava a neodporuje to jeho povaze živého tvora.

Parkanová zároveň konstatovala, že zákon i v této nové podobě „sleduje spíše pohled majitele a ne zvířete a jeho potřeb".

Komu patří zaběhnuté zvíře, zákon neřeší

Poslanec Stanislav Křeček (ČSSD) upozornil, že jak se veřejnost postupně seznamuje s novým zákonem, jsou někteří poslanci zavaleni nejrůznějšími návrhy změn OZ z nejrůznějších situací. Varoval však, aby se pozornost nesoustředila na takzvaného „bílého psíčka", kdy se prostě hodí, že zvíře není věc „a teď se na to všichni vrhnou a zapomenou na ostatní ustanovení," konstatoval poslanec.

Upozornil na to, že zákon neřeší například závažnou otázku - komu vlastně patří zvíře, které se zaběhlo, které dobří lidé dají do útulku, a tento útulek pak pak to zvíře věnuje někomu dalšímu, aniž by se někdo staral o to, komu to zvíře vlastně patří a jak je to s vlastnickým právem u tohoto zvířete.

Vnášení okamžitých nápadů do zákoníku je však podle Křečka velmi problematické, protože zákoník musí být provázán s dalšími zákony, což je při takovém počtu paragrafů velmi komplikované.

Za zmínku možná stojí, že už před třemi tisíci let podle zákoníku starých Pársů - mazdaistů na území dnešního Íránu, bylo přímo v zákoně zakotveno, že zaběhnuvšího psa se musí ujmout ten, k jehož příbytku nejblíže pes ulehl. Naopak ten, kdo se neujmul fenky, která vrhla štěňata nejblíže jeho příbytku, byl velmi tvrdě trestán.

Povinnost neubližovat zvířatům, patřila s základním povinnostem každého pravověrného mazdaisty a ze 30 nejzávažnějších hříchů bylo zabití psa na sedmém místě. Ale třeba byly tehdejší zákony pro méně „sofistikované" lidi, než dnes.

Psali jsme:
Pospíšil: Nový občanský zákoník ovlivní naše životy na desítky let do budoucna