Při umístění odsouzených se vybírá věznice, která je nejblíže místu trvalého pobytu.
Toto souvisí s bodem 6 (Lidé odsouzení na více než 60 dní dostanou právo se každých 14 dní soukromě setkat s blízkou osobou v samostatné místnosti s postelí a sociálním zařízením).
Pro mnoho lidí, kteří mají někoho z rodiny ať už odsouzeného, nebo ve vazební věznici může být například velkým problémem cestovat jedno za 14 dní například takřka přes celou republiku. Ve většině zahraničních států patří tento bod mezi téměř základní pravidla. Něco jiného je však to, dopustí-li se trestného činu mimo zemi, kde mají trvalé bydliště.
Umožňuje odsouzeným objednat si za své peníze ve vězení mimořádnou stravu.
Jelikož se stravování řídí dle platné stravní normy v rámci stanoveného peněžního limitu (můžeme si představit něco na způsob školních jídelen - viz. níže) jsem toho názoru, že bychom v tomto případě měli rozlišovat věznici pro obviněné a věznici pro odsouzené.
V rámci výkonu trestu by neměli být zvýhodňováni vězni, kteří si jiný typ jídla "mohou dovolit". V rámci odnětí svobody by měli všichni vězni splynout v jednu sociální vrstvu nehledě na to, čím se v minulosti živili.
Naopak ve vazební věznici by vzhledem k tomu, že dočasně zadržení vězni nemusejí být vinni a vzhledem k délce jejich pobytu měli dle mého názoru mít vězni možnost objednávky kontrolovaného jídla.
Ve věznicích jsou navíc zřízené prodejny se základními surovinami a drogistickým i průmyslovým zbožím včetně spotřební elektroniky. Jiné nezakázané nezávadné zboží si mohou vězni objednat.
"Základní stravní norma pro osoby, umístěné ve věznicích činí 48,- Kč na den, z toho je snídaně 14,- Kč, oběd 19,- Kč a večeře 15,- Kč. Ke stravě jsou také dle nároku poskytovány přídavky, a to např. přídavek pracovní 17,- Kč nebo nápojový pro mladistvé v hodnotě 11,- Kč na den."
Odsouzení mohou ve vězení nosit vlastní oděv, prádlo a obuv.
Zde bych odkázala na bod 2., a to především do části rozdělení vazební věznice a věznice jako takové.
Avšak vnitřní řád pro vazební věznice dovoluje obviněným při splnění podmínek donášku vlastního oděvu.
Cituji: ,,Výměna vlastního oděvu, prádla nebo obuvi, se uskutečňuje zasíláním poštou, při návštěvách anebo po dohodě též individuální donáškou do věznice"
Na internetových stránkách Vězeňské služby ČR se však dočteme, že možnost vlastního prádla dále dělíme dle typu věznic a typu využití oblečení.
Odsouzení si mohou přinést vlastní sportovní oděv, ale používat ho pouze při tělovýchovných a sportovních aktivitách. Ve věznici s dozorem a věznici pro mladistvé vyhláška přímo určuje, při jakých aktivitách může odsouzený vlastní oděv použít. na druhou stranu ve věznici s dohledem mohou vězni mimo pracovní dobu užívat svého vlastního oděvu dle uvážení, což odpovídá zmírněným podmínkám.
Nicméně všichni odsouzení mohou nosit vlastní spodní prádlo a ponožky, které však udržují v čistotě na vlastní náklady.
Věznice musí zajistit sprchování teplou vodou minimálně pětkrát týdně.
"Obvinění se koupou v teplé vodě nejméně 2x týdně. Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou"
V tomto bodě bych se přikláněla ke hraničení s porušováním základních lidských práv. Člověk, ať už z jakýchkoliv důvodů, by měl mít právo se minimálně jednou obden osprchovat teplou vodou. A vzhledem k tomu, že by pro vedení věznic neměla být problém regulace teploty vody, měl by mít každý, odsouzený i obviněný, právo na středně teplou vodu takřka každý den.
Odsouzení si mohou denně volat s blízkými a mohou pod dozorem vězeňské služby používat i mobilní telefon.
Ve vězeňském řádu není uvedena časová specifikace pro používání vězeňských telefonů, které fungují na principu telefonních karet zakoupených ve vězeňském obchodě.
Používání vlastního mobilního telefonu by dle mého názoru přinejmenším narušilo chod věznice. Níže uvádím stanovené podmínky pro hovor, které by používání mobilních telefonů zkomplikovalo.
Vězni smí vězeňské telefony používat pouze v prostorách pro ně určených, které jsou vybaveny digitálním záznamovým zařízením. Telefonnímu hovoru může být přítomen ředitelem pověřený zaměstnanec. Bez odposlechu a nahrávky mohou vězni hovořit pouze se svým obhájcem nebo advokátem.
Lidé odsouzení na více než 60 dní dostanou právo se každých 14 dní soukromě setkat s blízkou osobou v samostatné místnosti s postelí a sociálním zařízením.
"Návštěvníci se s obviněnými mohou přivítat a rozloučit běžným společenským způsobem. Intimní kontakt není v průběhu návštěv povolen."
Dle mého názoru tento bod není pouze o sexu a fyzických potřebách, ale především i o možnosti udržovat vztah i za těchto podmínek.
Ve věznicích se zřídí prodejny, kde si odsouzený může minimálně dvakrát týdně nakoupit.
Vězeňský řád nespecifikuje časovou dispozici prodejny, avšak v každé věznici by dle něj měli být zajištěny prodejny s minimálně základním sortimentem zboží.
Potraviny, pochutiny, nápoje. Drogistické a průmyslové zboží.
...
Musíme si však položit základní otázku. Je cílem věznění odejmutí svobody, nebo odejmutí svobody a zároveň základních lidských práv?
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
