Začnu-li od věcí principiálních: nechali jsme si vnutit - a někteří z nás tomu snad i věří, že máme právo na bydlení, právo na práci, právo na zdravotní péči zdarma, právo na život v míru, právo na blahobyt a já nevím ještě jaká práva. V salónech žvanilů se o tom může krásně diskutovat, téma je líbivé - v tomto směru „nosné".

Co ale realita? My starší si dobře pamatujeme, jak nám toto „právo na bydlení" soudruzi zajišťovali (nekonečnými pořadníky na byt), právo na život v míru bylo stále ohrožováno prohnilými kapitalisty - imperialisty, právo na zdravotnictví zdarma bylo lemováno institucionalizovaým uplácením a sanatorii pro vyvolené a konečně stran bohatství jsme byli všichni stejně „bohatí" - všichni jsme si byli rovni, i když platilo, že někteří z nás si byli rovnější...

Ale nejen v zásadních věcech, bohužel i ve všedním životě jsme dlouhodobě „prošpikováváni" moudry srovnatelnými s předešlým. Jedni si dovolují vše a ti slušnější si musí vše nechat líbit - protože jsou slušní.