Mám tento sloupek rád proto, že mám-li nápad a chuť, tak něco napíši a nic a nikdo mě nenutí psát v pravidelných intervalech, natož pak na někoho reagovat.

Pokud se ovšem bývalý pracovník RaJ (pro později narozené: státního podniku Restaurací a jídelen) začne vyjadřovat k měnové politice, a to způsobem nanejvýše nešťastným, nezbývá centrálnímu bankéři - byť taktéž bývalému - vystoupit na obranu ekonomie, rozumu a faktu.

Šíření podobných nesmyslů totiž nelze nechat bez potrestání, byť jen verbálního. Předesílám, že věty, které budu komentovat, se nesnažím účelově vytrhnout z kontextu, o čemž se čtenáři mohou sami snadno přesvědčit (jedná se o článek „Co nám říká krize eurozóny?", LN, 10. října 2011, s. 12).

Citace č. 1: „ Euro Německu prokázalo za dvanáct let své existence výhody stabilní měny, na které je každá exportní země - tedy i ČR - silně závislá."

Komentář: Skutečnost je taková, že před vznikem eura byla německá marka stabilní měnou a přijetí eura byl zřejmě největší vklad, který kterákoli členská země do další integrace Evropy učinila. Měnovou politiku v Evropě fakticky do té doby určovala německá Bundesbanka, neboť ostatní měny na ní byly explicitně či implicitně navázány.