Výstava, které pomohlo na svět studio prvotřídního uměleckého tisku ArtImaging, se koná v Galerii Jakubská, Praha 1, ve dnech 6. a 7. prosince 2012. Vystavené obrazy k návštěvníkům promlouvají s plnou emocionální silou a ukazují na zrod nového uměleckého směru – impresionistické fotografie.

“Pokud v mých fotografiích hledáte konkrétní poselství, nenajdete ho. Příliš mnoho současného umění se stalo natolik intelektuálním, že se proměnilo ve svoji vlastní parodii. V uměleckých galeriích snadno najdete chytře promyšlená díla, ale kolik lidí si je chce pověsit doma na zeď?” ptá se Paul Pacey. “Nejde o to, že bych byl přesvědčený, že poselství nemá v umění své plnohodnotné místo. Ale u tohoto souboru fotografií je pro mě mnohem důležitější, jak umělecké dílo vypadá a jaké pocity vzbuzuje, než jestli v sobě skrývá nějaký druh prohlášení. Byl bych radši, kdyby lidé nad mými obrázky meditovali, než aby o nich přemýšleli,” říká.

Vytvářet krásu z chaosu

Pacey, 40, studuje fotografii soukromě od roku 1997. Jeho impresionistický styl fotografování se začal rozvíjet v roce 2008. Předtím se několik let věnoval fotografování módy. “Móda je jedna z nejvyšších forem spojení umění a komerce ve fotografii,” říká. Po nějaké době však vášeň, se kterou se do fotografování módy pustil, vystřídal pocit kreativní stagnace. “Abyste uspěli ve světě módy, musíte si pečlivě udržet kontrolu nad těmi nejmenšími detaily a hlavně musíte být konzistentní. Jak jsem postupně objevoval, co funguje z hlediska klienta, začal se vytrácet pocit experimentování, který byl na počátku mojí největší zbraní. Tento pocit byl pomalu nahrazován opakováním bezpečně ověřených postupů. Čím víc jsem se učil, jak fotografovat módu, tím méně mě to uspokojovalo,” vzpomíná. V roce 2006 se Pacey přestěhoval do Prahy, aby opustil své vybudované portfolio a začal znovu objevovat fotografii očima začátečníka. O dva roky a několik různých směrů později si pro sebe začal objevovat nový styl. “Impresionistická fotografie oslovila ten samý cit pro spontánnost a experimentování, na který jsem se spoléhal předtím, než jsem zjistil, co je povoleno a co ne. Když jsem ji objevil, zmocnil se mě pocit osvobození, protože jsem se nemusel zabývat porovnáváním s ostatními fotografy,” řekl.