Mediace také přináší občanům možnost řešit konflikt bez dlouhých čekacích lhůt a psychické zátěže. Spor, který by se u soudu řešil několik let, totiž může mediátor uzavřít za několik hodin. Další výhodou mediace je, že případné důvěrné informace uchová pouze mezi účastníky jednání. Strany mohou vyhledat mediaci i v naději na finanční úsporu; studie financovaná Evropskou unií mimochodem odhadla, že v důsledku nevyužití mediace dochází v průměru ke ztrátě času odpovídající průměrně 331 až 446 dnům a další právní náklady, které by se mediací daly ušetřit, činí přes 300 tisíc korun na případ.

V neposlední řadě je výhodou mediace to, že pomáhá odbřemenit zahlcené soudy. Jen v České republice v loňském roce přesáhl počet pravomocných soudních rozhodnutí ve sporech, jež by se mohly stát předmětem mediace, 750 tisíc případů. Kdyby se tedy desetina z vedených sporů řešila prostřednictvím mediace, jednalo by se zhruba o 75 tisíc sporů ročně, což by byla citelná úspora pro tuzemské soudy. Na druhé straně však stojí i dost nevýhod spojených s mediací. Její hlavní charakteristika, tedy dobrovolnost, může působit i jako negativní aspekt. Druhou stranu nelze donutit k dokončení procesu až do výsledné dohody. Hlavní problém v souvislosti s mediací však spočívá ve vykonatelnosti jejího výsledku. Dokud není výsledná dohoda schválena jako soudní smír nebo sepsaná v podobě notářského zápisu, není přímo vykonatelná a její plnění tedy zcela podléhá vůli stran.

Tím, že po čtyřech letech útrpného vyjednávání Evropský parlament a Rada v roce 2008 přijaly směrnici o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, došlo podle mého názoru k prolomení dalšího tabu evropské integrace. Přestože si tato směrnice neklade za cíl harmonizovat nebo dokonce vytvářet jednotnou úpravu mediace napříč Evropskou unií, oblast mediace reguluje tím, že se pokouší odstranit překážky, které jsou nevyhnutelně spojeny s mediací s mezinárodním prvkem. Současně tak nepřímo vytváří tlak na státy, které úpravu mediačního procesu úplně postrádají. Svým článkem 5 také umožňuje stanovit využití mediace jako povinné, což je podle mého názoru v rozporu se základním principem mediace, tj. její dobrovolností. Stejně jako mediace sama, ani evropská směrnice tak nepřináší jen pozitiva. Všechny členské státy EU by nyní měly mít zavedeny opatření pro provedení právních předpisů EU do svého práva. Devět zemí, včetně České republiky, však dosud všechna vnitrostátní opatření, která jsou pro úplné provedení směrnice potřebná, neoznámilo.