Ústavní soud zastavil řízení o žalobě na prezidenta Václava Klause. Žaloba mimo jiné vytýkala Václavu Klausovi, že neratifikoval či opožděně ratifikoval dvě mezinárodní smlouvy. Dle žaloby je neústavní, pokud prezident neratifikuje „mezinárodní smlouvu, která byla jím samotným nebo vládou z jeho pověření sjednána…“. Ovšem v prvním případě rozhodnutí o změně Smlouvy o fungování EU nejde o mezinárodní smlouvu, ale o rozhodnutí Evropské rady, kde se jednání účastnil premiér. Je jeho věcí, aby si opatřil souhlas prezidenta, pokud je pro přijetí závazku nutná prezidentova ratifikace. Pakliže takový souhlas prezident nevyslovil, nelze se divit jeho odporu k ratifikaci. Ve druhém případě Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě došlo k podpisu za ČR v době prezidentování Václava Havla. Stejně jako nová vláda může mít jiné názory na řešení určitých otázek, než vláda stará, je takový rozdíl možný i u prezidentů. Je lží tvrzení žaloby, že byly příslušné mezinárodní závazky sjednány prezidentem Klausem nebo z jeho pověření.

Václav Klaus byl zvolen Parlamentem na druhé funkční období v roce 2008, kdy již 5 let bylo známo, že s ratifikací Dodatkové protokolu váhá. Přesto to Parlamentu nevadilo v jeho opětovné volbě. Vadilo-li Parlamentu, že Václav Klaus neratifikoval smlouvu sjednanou z pověření Václava Havla, neměl jej volit. Když jej zvolil, nemůže takové jednání Senát po právu jako jedna z komor Parlamentu za dalších pět let považovat za velezradu. Změna v politickém obsazení Senátu není důvod k právnímu trestu.