Česko nyní také dostalo podobný dar. Nikoliv od nepřátel, ale od vlastního prezidenta. Amnestii. Tedy, abychom si rozuměli, ne amnestii pro Česko, ale pro jeho nepřátele. Jak jinak lze totiž označit skupinu lidí, kteří tento stát a jeho občany ve velkém vědomě okrádají?

Jistě, amnestie je prezidentovo ústavou dané právo a ten s ní může nakládat dle svého uvážení.  Je však paradoxní, že jej takto, navíc zlomyslně, použil ten, který hromadnou amnestii opakovaně kritizoval.

Budiž. Jsem ochoten pochopit amnestii, která se dotýká drobných zlodějů, neplatičů alimentů, řidičů chycených bez odebraného řidičáku a dalších podobných existencí. I když rozhodně jejich počínání neschvaluji, možná bude lepší, když budou muset na svobodě začít pracovat a své dluhy prací splácet. Pro stát to bude levnější. Navíc věřím, že mezi omilostněnými je nemálo těch, kteří se do sporu se zákonem dostali nedbalostí a i krátký pobyt za mřížemi je pro ně trpkou zkušeností, kterou si už nikdy nebudou chtít zopakovat (pana Trpišovského bych ale přesto nechtěl na dálnici potkat). Jsem ochoten pochopit, že tady si prezident Klaus chce vylepšit reputaci u části obyvatelstva a podle nadšených výkřiků amnestovaných, opouštějících věznice, a jejich blízkých, kteří na ně před nimi čekali, se mu to zjevně podařilo. Smutné na tom je, že nezanedbatelná část těchto zlodějíčků a násilníků se před soudem znovu objeví do několika měsíců. Do té doby ale stačí učinit mnoho slušných lidí nešťastnými.