Zlá bestie už 23 let ničí Česko. Uznávaný autor sepsal, jak ji zabít

21. 11. 2012 6:31

Patříme podle Mezinárodního měnového fondu do kategorie vyspělých zemí, mezi státy jako Kanada nebo Dánsko. Naše měna patří mezi nejtvrdší na světě, banky netrpí krizí a země má silný obchodní přebytek. Proč je tedy náš státní rozpočet v trvalém schodku? Renomovaný ekonom Pavel Kohout na to odpovídá ve své nové knize Úsvit, kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku, která v těchto dnech vychází v nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Zlá bestie už 23 let ničí Česko. Uznávaný autor sepsal, jak ji zabít
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pražský hrad

Příčina korupce a plýtvání na každém kroku je podle ekonoma v nepořádku, který je zakódován do politického systému. Vinu vidí v práci právníků a politiků v 90. letech, především v autorech české Ústavy.

Zrodila se zlá bestie – česká ústava

„Výsledný text vznikl během týdne a je to znát. Zrodila se zlá bestie,“ říká Pavel Kohout. A čím je podle něj Ústava špatná? Kromě jiného vágností a logickou nejednoznačností. „Co třeba znamená, že „přijaté zákony podepisuje prezident republiky“? Že má povinnost, anebo právo podepsat přijaté zákony? A co se stane, když nepodepíše?“ ptá se ekonom.

Podle Pavla Kohouta Ústava nemůže obsahovat dvojznačnosti, díry, logické absurdity a konflikty zájmů. Z ekonomického hlediska je podle něj přímo zločinem, jak autoři Ústavy rozdělili moc. Nerovnováha je zřejmá především z dominantního postavení Poslanecké sněmovny. Senát jako druhá komora parlamentu je jen do počtu. Vznik korupce je geneticky zakódován v Ústavě. Kromě chyb a dvojsmyslů by se v Ústavě také neměly objevovat nereálné nebo vágní sliby, třeba zmínky o právu na bydlení nebo na práci, protože v demokratických poměrech tato práva nelze garantovat.

Dokonce i právo na vzdělání nebo lékařskou péči je podle autora publikace problematické, protože nutně vzniká otázka, v jakém rozsahu a kvalitě mají být tato práva zaručena, kdo a jak za ně zaplatí.  

Prezident by měl být současně předsedou vlády

„Když je systém špatný, nepomůže výměna „provařených“ politiků za bezúhonné. Mašinerie politiky je převálcuje a zpracuje k obrazu svému,“ je přesvědčen Kohout.  Kritizuje, že volič je nucen házet do urny kandidátky bez možnosti je ovlivnit. Poměrný volební systém podle něj vytváří permanentní nestabilitu.  Proto navrhuje řadu změn, například aby každý politik byl volen přímo a byl i odvolatelný. A aby už neměl feudální poslaneckou imunitu. Dnes volič volí strany, nikoli osobnosti, chybí tak přímá odpovědnost poslance vůči voličům.

Volby se staly obchodem

Z politických stran se staly firmy a volby se staly obchodem. „Jelikož propagace a udržení značky je značně nákladný marketingový úkol, financování politických stran se stalo zdrojem korupce, kandidátní listiny jsou sestavovány naprosto neprůhledně, což otevírá široké pole působnosti lobbistům, o výsledku voleb je tak z větší části rozhodnuto již v okamžiku, kdy občané dostanou volební lístky,“ vyjmenovává ekonom nevýhody poměrného volebního systému, který chronicky vede k nestabilním koaličním vládám. Jedinou možností je podle něj nahradit současný systém většinovým, v němž by prezident byl současně předsedou vlády s pravomocí jmenovat a odvolávat členy vlády. 

Tím pádem už by nebyly žádné složité a křehké koaliční vlády, ani vládní krize, ani přeběhlíci. „Nenastala by situace, kdy ministr financí je neformálním šéfem vlády, nemohl by se chovat jako nabob, který tomu dá a tomu nedá, podle své úvahy a momentální nálady,“ uvádí Pavel Kohout další výhody navrhovaného systému.

Přijde podzim – a ejhle – je tu zase rozpočet

Ekonom se zamýšlí také nad neustálým problémem kolem schvalování rozpočtu. „Rok od roku je to stejné. Na jaře státní rozpočet nikoho ve sněmovně nezajímá. Léto je léto a poslanci zaslouženě odpočívají. Přijde podzim – a ejhle, náhle se zjišťuje, že není čas dělat nějaké významné změny ekonomických zákonů. Poslanci jsou tedy nuceni přijmout rozpočet, který je úplně stejně sflikovaný na koleně jako ten předchozí, pouze je navýšen o odpovídající nárůst „mandatorních“ výdajů,“ kritizuje. Pak ale podle něj není vůbec překvapivé, že se státní dluh rok od roku zvyšuje, dokonce i během období hospodářské konjunktury. Pokud nezměníme Ústavu, dobrého hospodaření se prý nikdy nedožijeme my, ani naše děti.

Na pověstné kyvadlo nemůžeme spoléhat, nefunguje

Ekonom Pavel Kohout popisuje model kyvadla, který je podle něj nejhlouběji zakořeněným bludem, který straší v myslích sociálních vědců. Někdy se podle nich většinový názor společnosti přikloní doprava ve prospěch větší osobní odpovědnosti, menší role státu a volnějšího podnikatelského prostředí. Jindy společnost dojde k převažujícímu názoru, že je třeba zvýšit míru solidarity s chudými, slabými a znevýhodněnými, zvýšit daně a zpřísnit regulaci soukromého podnikání. Podle Kohouta však tento model nefunguje, jen omezeně v několika málo státech jako Kanada, Švýcarsko, do jisté míry Spojené státy americké a Velká Británie.

„Prakticky ve všech ostatních vyspělých zemích kyvadlo provedlo od konce druhé světové války jen jediný, zato mohutný výkmit: směrem doleva,“ upozorňuje, co je příčinou problémů západních zemí. Moc státu, ať už měřena mírou zdanění, veřejných výdajů nebo objemem zákonů je tak obrovská, že to nemá v dějinách obdoby s výjimkou období válečného stavu.

Trumfová esa v politické hře patří levici

Důvod vidí autor knihy v rozdílu mezi liberalismem, který nabízí právo na život, majetek a právo hledat štěstí podle svobodné úvahy každého občana, bez garancí na úspěch. Socialismus se snaží „vycházet vstříc lidským potřebám“, vzniká celá série rozšiřujících se práv: na práci, na bydlení, lékařskou péči, vzdělání, starobní a invalidní důchody, práva žen a menšin a tak dále. Proto spor liberalismus versus socialismus nebude podle něj nikdy plně férovou soutěží dvou váhově ani morálně rovnocenných soupeřů. Trumfová esa v politické hře totiž patří levici. „Jeden z nich bude v případě svého vítězství vždy silnější a tudíž nebezpečnější. Liberalismus vždy ponese zátěž plynoucí z nemožnosti kupovat si hlasy voličů za různé výhody. Socialismus má naopak mohutnou marketingovou výhodu. Výhodu, kterou ale někdo musí zaplatit,“ vysvětluje ekonom, proč je dnes socialismus hlavním proudem. A kdo to platí? Menšina těch, kteří tvoří bohatství. Pracující a vydělávající občan se stává podle Kohouta nejdiskriminovanější menšinou ve státě.

Západu vládne socialismus

„Je to právě socialismus, který je dnes mocenským hegemonem Západu, nikoli ideologie svobodného trhu, neoliberalismu nebo kapitalismu,“ tvrdí známý ekonom.  Většina voličů si odhlasovala velkorysé sociální výhody, které platící menšina již nedokáže utáhnout. 

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ústavní soud shledal nedostatečnou náhradu újmy za dlouhodobé odebrání novorozeného dítěte od jeho matky

14:46 Ústavní soud shledal nedostatečnou náhradu újmy za dlouhodobé odebrání novorozeného dítěte od jeho matky

Ústavní soud zdůrazňuje, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování i v řízení …