Klid před bouří: Ekonom o tom, co nás čeká

31. 12. 2014 15:44

ROZHOVOR Ekonom z VŠE Tomáš Munzi kritizuje rozhodnutí ČNB znehodnocovat českou korunu. Podle něj to udržuje českou ekonomiku v podřadném postavení subdodavatele. Dohoda mezi vládu a OKD byla dle něho skandální. Sankce proti Rusku dle něho poškozují Západ. Dolar bude postupně ustupovat se vzestupem zemí BRICS. Problémy s imigrací vznikají díky tomu, že imigranti mají ihned přístup k sociální a zdravotní péči. U nás tuto neblahou věc podporuje Rada vlády pro lidská práva.

Klid před bouří: Ekonom o tom, co nás čeká
Foto: Archiv TM
Popisek: Tomáš Munzi

Jaké byly podle vás hlavní události v ekonomice u nás?

Česká ekonomika se během roku dostávala do lepší kondice a skutečně můžeme vidět oživení hospodářského výkonu. Dle mého názoru se ale přeceňuje vliv znehodnocení koruny.

Proč se přeceňuje?

Centrální banka možná postupovala krátkodobě správně dle svého dynamického strukturálního modelu, nicméně to vůbec neznamená, že jednala dle dlouhodobých potřeb naší ekonomiky. Během roku navíc od podnikatelů z reálné ekonomiky nebylo moc slyšet, že by devalvaci příliš chválili. Každá umělá manipulace s relativními cenami a směnnými relacemi má nutně negativní dopad na dlouhodobou investiční alokaci kapitálu a strategické podnikatelské plánování s horizontem několikrát překračujícím délku mandátu centrálních bankéřů. Z bankovní rady snad jedině Pavel Řežábek si tuto zásadní věc uvědomuje, když v jednom rozhovoru naprosto správně podotkl, že...  „Byznysmeni si stěžují, že nevědí, kde se po skončení intervence koruna ustálí, což jim ztěžuje možnost dělat výhledy...“.

A proč je špatné znehodnotit korunu?

Naše ekonomika potřebuje silnou měnu proto, aby se postupně tržně eliminoval export s nižší přidanou hodnotou a zvyšovala se kvalitativní konkurenceschopnost domácího trhu i díky zvýšeným investicím a dovozu kvalitních technologií. Snahu centrální banky manipulací se směnnými relacemi podpořit cenovou konkurenceschopnost zpracovatelského průmyslu s vysokou dovozní náročností za účelem fundamentalisticky zabránit jakkoliv mírné krátkodobé deflaci v naší vysoce otevřené ekonomice v podmínkách  mezinárodního konkurenčního prostředí velmi volatilních spotřebitelských cen považuji za ekonomicky absurdní a spíše poškozující naší dlouhodobou hospodářskou perspektivu. Centrální banka rozhodně nemá manipulovat s časovými preferencemi ekonomických subjektů.

A co dalšího bylo podle vás v roce 2014 klíčové?

Za velmi zásadní událost pro ekonomiku považuji též to, že nový občanský zákoník vstoupil do života. Přípravy byly pro reálný a finanční sektor dosti nákladné a je otázka, zdali přinese nějaké výraznější impulsy pro ekonomický rozvoj. Výhodou je určitě flexibilnější právo korporací, nicméně problémy vidím zejména v tom, že si nová právní úprava bude delší dobu sedat. To samozřejmě znamená menší předvídatelnost soudních rozhodnutí a tedy nemalé ekonomické náklady s tím spojené. Dle mého názoru se celkově jednalo o příliš konstruktivistickou změnu, která v principu nerespektuje dlouhodobé ekonomické důsledky a ztráty spojené s určitou „ztracenou“ historií judikátů a časem prověřených smluv za celé čtvrtstoletí od pádu komunismu. Něco takového se mělo dělat hned na začátku.

Za velmi závažnou a až skandální považuji také dohodu mezi vládou a OKD ohledně dolu Paskov.

Skandální? Vysvětlete to.

Doufám, že snad všem ekonomům musejí dodnes vstávat vlasy hrůzou na hlavě. A to zvlášť v kontextu toho, že v samotném oficiálním vyjádření Ministerstva financí ještě před uzavřenou dohodou se používá přímo slovo „vydírání“.  Jakékoli ústupky vlády povedou v konečném důsledku jen ke zhoršení situace v Severomoravském regionu. Ještě více se jen otupí „snaha“ vlády zajistit pro horníky slíbené byty, které byly převedeny v roce 2004 na nové majitele za neuvěřitelných čtyřicet tisíc za jeden byt. Dnes jsou tyto byty zastaveny u bank a vlastní kapitál OKD byl vysát na dividendách v násobcích oproti původní nabývací ceně. Celé to vyznívá spíše jako špatný vtip. Myslím si, že kdekoliv ve světě by se všichni politici spojení s privatizací OKD už nikdy nemohli ukázat na veřejnosti. Dlouhodobá restrukturalizace celého regionu tím bude výrazně zasažena na dlouhá desetiletí, jelikož těžko se přechází z vysoce specializované hornické profese na jinou, pokud někdo nemá určitou životní stabilitu ve vlastním bydlení.

To souvisí i s další výraznou událostí právě uplynulého roku – tedy s výročím 25 let od pádu komunismu. Jedním ze zásadních cílů transformace bylo i široké a spravedlivé zapojení veřejnosti do hromadné privatizace. Proto se částečně použila i kupónová privatizace a státní, obecní a podnikové byty se privatizovaly dlouhodobým nájemníkům za výhodné ceny. Tím se totiž zajistil vysoký podíl vlastnického bydlení, což je dnes jedním z nejdůležitějších sociálních stabilizátorů. Naše země a například i Slovensko má výraznější podíl vlastnického bydlení než třeba Německo. Něco takového bylo během transformace důležité zejména v těch nejohroženějších regionech. Například v severočeském regionu, který měl ještě horší výchozí podmínky, se transformace a restrukturalizace těžebního průmyslu ve srovnání se severomoravským regionem povedla a například všechny hnědouhelné společnosti jsou dnes v dobrém stavu a s dlouhodobou perspektivou. V českých rukách je dokonce i východoněmecký Mibrag. Naopak způsobem privatizace OKD tehdejší vláda těžce kulhajícímu regionu s mnohačetnými zlomeninami jednoduše ještě sebrala berle.

A ekonomické události ve světě?

Samozřejmě za zásadní moment považuji ukrajinskou krizi a s tím související rostoucí napětí mezi Západem a Ruskem. Rusko od poslední ekonomické krize v roce 1998 naštěstí prudce zbohatlo a má, doufejme, dlouhodobě nakročeno se stát určitým plnohodnotným partnerem Západu. Eskalace napětí nemůže komukoliv prospět a je naprosto klíčové, aby se vše urovnalo. Mimo tento případ si nemyslím, že by ve světě došlo k nějakým výrazným odchýlením od dlouhodobých ekonomických trendů.

Jaké důsledky doposud měly a jaké budou mít sankce proti Rusku?

Sankce v tomto ohledu  rozhodně nepomáhají zmírnit eskalaci napětí. Sankce samozřejmě poškozují ruskou ekonomiku a to není dobře pro nikoho. Je naprosto směšné míchat dohromady sankce proti Rusku s postoji vůči konfliktu na Ukrajině. V médiích se často vyvolává dojem, že kdo nepodporuje sankce, ten je pomalu nepřítel Západu. Trochu provokativně bych zaspekuloval, jestli tomu není tak trochu naopak. Například některé významné americké think-tanky již dlouho upozorňovaly, že například dlouhodobé sankce vůči Kubě či Severní Koreji k ničemu nevedly, spíše jen utužily autoritářské režimy a poštvaly propagandisticky obyvatelstvo proti západní kultuře (např. zde).

V případě Severní Koreje se tento bizarně a hrůzně totalitární režim, který po desítky let drží statisíce lidí v koncentračních táborech, dokonce stal jadernou hrozbou. Dlouhodobé sankce vůči Rusku by jen posílily autoritářské tendence a poškodily normální ruské obyvatelstvo. Západ naopak potřebuje co nejvíce k sobě hospodářsky integrovat Rusko a Ukrajinu. Sto let po začátku první světové války bychom snad měli být dostatečně poučeni, že se nelze na konflikty dívat prizmatem zlých a dobrých států a národů, ale jen lidí. V historii to vždy vedlo jen ke katastrofě.

Je pokles kursu rublu a cen ropy tržní? Jakou roli v tom hraje, že se Putin snaží zásobit zlatem, a jakou roli hraje Saudská Arábie – netlačí dolů ceny ropy a tím i plynu podobně jako za Reagana, aby bylo poškozeno Rusko?

Rubl i ropa se tržně obchodují na mezinárodních trzích a jejich vysoká volatilita v poslední době je jednoduše způsobena zásadními geopolitickými a hospodářskými posuny globálních procesů ve světové ekonomice. Na každý prudký výkyv se ale vždy nějakou dobu zadělává. Proto si nemyslím, že bychom o těchto poklesech měli mluvit jako o nějakých „netržních“ pohybech. Zásobení zlatem, si myslím, že nemá vliv na prudké oslabení rublu. Zásadní je zejména pokles důvěry finančních trhů v dlouhodobé partnerství mezi Západem a Ruskem. Nebudu spekulovat o roli Saudské Arábie. Neviděl bych to ale v tomto ohledu až tak konspirativně. Spíše je smutné, jestli se někdo raduje z toho, že něco poškozuje Rusko. To přitom nemůže přinést cokoliv dobrého. 

Jaké důsledky bude mít dle vás konec South Streamu a dohoda Ruska s Tureckem?

Turecko je dnes pro všechny významné hráče v regionu velmi důležité díky strategické poloze a rychle rostoucí ekonomice. I přes rozdílné názory vedoucích představitelů Ruska a Turecka na Asada a citlivou záležitost tatarské populace na Krymu, nakonec došlo k významné a oboustranně výhodné dohodě. Na konci South Streamu asi nejvíce prodělá Bulharsko, které přijde o případně vysoké poplatky za tranzit. Vůbec plynová geopolitika je v celé této oblasti velice žhavá. Ostatně ne náhodou se asi říká, že nejurputnější boje na Blízkém východě velmi nápadně probíhají v místech plánovaných tras plynovodů.

Jak se díváte na takzvanou dedolarizaci – je vůbec reálné, že by Rusko, Čína, jiné země BRICS či třeba Írán přestaly obchodovat v dolaru a nahradiy ho? Co to může znamenat?

Ústup dolaru bude dle mého názoru přirozeně postupovat s rostoucím podílem zemí BRICS na světové ekonomice. Vzhledem k síle americké ekonomiky a jejího institucionálního prostředí si ale myslím, že vedoucí úloha dolaru bude zásadní ještě hodně dlouho. V případě dlouhodobě  zvýšeného napětí mezi Ruskem a Západem je též asi přirozené, že může narůstat snaha o urychlení tohoto procesu v rámci bilaterálních obchodních dohod. Ostatně nedávné dohody mezi Ruskem a Čínou to jen potvrzují.

A co dohoda TTIP – máme ji přijmout, nebo nemáme? Čím je dobrá, čím je špatná?

Každý trend směrem k více svobodnému mezinárodnímu obchodu vítám. Z tohoto pohledu jsem spíše pro přijetí TTIP, jakkoliv chápu obavy, že může dohoda údajně více stranit nadnárodním firmám. Každá mezinárodní obchodní dohoda jednoduše více stmeluje národy, které pak nemají motivaci si navzájem konkurovat. Konkurovat si mají občané a firmy nezávisle na hranicích. TTIP se tak rozhodně nesmí stát například nástrojem „boje“ proti jiným obchodním dohodám – typu Euroasjiské. Ostatně odstrašující příklad známe například z meziválečného období, kdy se vojenské a obchodní dohody často kryly. Vždy se musí usilovat o úplnou mezinárodní obchodní integraci, která mimo jiné zajistí i to, že nebudou problémy s imigrací z chudých zemí. Když může hladce proudit zboží, pak nemusí jednoduše proudit tolik lidí – to je železný zákon.

 

Co více spolupracovat se zeměmi BRICS?

Jedním z problémů české ekonomiky je přílišný subdodavatelský charakter zpracovatelského průmyslu. Je potřeba usilovat o to, aby v rámci mezinárodních hodnotových řetězců u nás zůstávalo co nejvíce přidané hodnoty. Dlouhodobě je k tomu potřeba zejména kvalitní vzdělávací, sociální a dopravní infrastruktura. Též také silná měna, která bude postupně tržně eliminovat export s nižší přidanou hodnotou a zvýší naši kvalitativní konkurenceschopnost. To je právě paradoxně v rozporu s politikou naší centrální banky, která dokonce deklarovala, že chce posílit cenovou konkurenceschopnost našeho zpracovatelského průmyslu. Exportní orientace má být  záležitost jednotlivých firem. Rozhodně si tedy nemyslím, že by stát měl jakkoliv firmám určovat, že určitý region je pro export vhodnější než jiný. Pravdou ale je, že v rychle rostoucích zemích BRICS má naše země často větší šanci získat zakázky napřímo a ne jako subdodavatel. Lze stále i navazovat na úspěšnou československou minulost velkých investičních celků. Zásadní je zejména budoucí potenciál, jelikož stále rostoucí proces podílu zemí BRICS na světovém hospodářském výkonu je zřejmě nezvratný.

Co očekáváte od vývoje eurozóny? Je bankovní systém stabilní?

V eurozóně je možná do určité míry spíše klid před bouří spojený s očekáváními ohledně kvantitativního uvolňování ze strany Evropské centrální banky. Je tak těžké říci globálně, že je bankovní systém stabilní. Hodně se to odvíjí od hospodářského zdraví v jednotlivých zemích. Problémem je, že politika ECB bohužel často způsobuje, že jsou stále dokola odkládané dostatečně radikální strukturální a sociální reformy. Ty jsou pro finanční stabilitu dlouhodobě nejzásadnější.

„Přežijí“ USA svůj dluh?

Přežijí, jelikož světový finanční systém je v principu založen na dluhu a nekrytém peněžním standardu. 

Čína předehnala USA na pozici největší ekonomiky. Co to znamená?

Je to určitý přelomový, ale i dlouho očekávaný a předpovídaný předěl. Stále jde ale samozřejmě spíše o symbolický posun, jelikož v produktu na hlavu se samozřejmě čínská ekonomika stále nemůže s americkou srovnávat. Čínský ekonomický zázrak je ale obrovský a ukazuje to, jak je v historickém pohledu hospodářský vývoj napříč jednotlivými zeměmi velmi nekontinuální.

V USA na jedné straně roste počet chudých, na druhé straně se mluví o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovému plynu. Jsou USA odcházející velmoc, nebo nám ještě „ukážou"?

Nemyslím si, že jsou USA odcházející velmoc. Stále je to země s nesmírně silnou hospodářskou a institucionální strukturou. Rostoucí podíl zemí BRICS na světovém hospodářství bude jen relativně zmenšovat podíl USA, nikoliv však stále trvající robustnost a technologickou vyspělost americké ekonomiky.

Lze vlastně vůbec udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za ,,misku rýže"? Navíc jsme zadlužení.

Ano, myslím si, že dá. Evropu ale čekají opravdu hluboké strukturální reformy zejména v sociální oblasti. Paradoxně se sociální systémy budou muset přizpůsobit více čínským směrem, zejména v otázce role rodiny a celoživotního plánování. Já se nedívám na svět jen skrze „boj“ mezi jednotlivými národy. Konkurovat si mají občané a firmy. Vzrůstající bohatství Číny je nutné vidět i jako ohromnou příležitost. Právě i velká asijská poptávka v době finanční krize zachránila západní svět od hlubší krize. Naše země se prostě musí pružně přizpůsobit světovým trendům, aby v rámci globálních hospodářských procesů u nás zůstávalo co nejvíce přidané hodnoty.

Často se katastroficky hovoří o zkáze naší civilizace ve stylu Mayů, starého Říma apod. Blížíme se k tomu, nebo ti, co o tom hovoří, patří do Bohnic?

Doufám, že se k něčemu podobnému neblížíme. Jsem v tomto ohledu spíše optimistický, pokud samozřejmě nedojde k nějakému globálnímu vojenskému konfliktu jako před sto lety. Svět je dnes hodně komplexní a právě i nedávné výročí začátku první světové války by mělo zůstat jakýmsi mementem, aby se svět co nejvíce obchodně integroval. V historii bohužel téměř vždy platilo, že válka a protekcionismus jsou dvě strany jedné mince.

Papež František na konci listopadu mluvil v Evropském parlamentu o tom, že Evropa je unavená a neplodná a varoval před tím, aby se Středozemní moře nestalo pohřebištěm Evropy. Co si o tom myslíte a jak vnímáte problémy s imigrací?

Už jsem se k tomu zmínil výše. Většina západních politiků jednoduše nehledá příčiny problémů, jelikož je bohužel sami vyvolávají. Přitom když papež František trefně pojmenoval současnou Evropu jako unavenou a neplodnou, tak to bohužel přímo nepropojil s důvody, proč se Středozemní moře čím dál častěji stává pohřebištěm uprchlíků. Sociální stát v západních zemích je často atraktivní pro ty, kteří spíše nechtějí pracovat. Ve světě dále probíhá stále dost konfliktů, což nutně též vyvolává velké uprchlické vlny. Řešení je ale prostě takové, které evropští politici nechtějí slyšet – tedy eliminovat destruktivní sociální systémy, které se zneužívají, vyvolávají mezigenerační a národnostní konflikty a demotivují obyvatelstvo v rámci celoživotního plánování. V takovém případě budou do Evropy migrovat zejména ti, co tu budou chtít pracovat a integrovat se do většinové společnosti. Ostatně otázku zneužívání sociálních a zdravotních systému vyspělých zemí si můžeme ukázat i na domácím příkladu velmi ožehavé otázky zapojení cizinců ze třetích zemí do veřejného zdravotního pojištění.

Ano?

Nejvíce to protlačuje Rada vlády pro lidská práva a různé nevládní organizace, které se starají o imigranty. Vláda, pojišťovny a odborná veřejnost jsou přitom proti a pokazují na to, že by to mohlo vyvolat účelový příliv imigrantů. Tohle je přitom podobný scénář, díky kterému má dnes mnoho evropských zemí problém se začleňováním imigrantů do většinové společnosti a vyvolává to často xenofobní nálady. Přitáhne to paradoxně právě často nejvíce ty imigranty, kteří chtějí bohužel spíše zneužívat sociální systémy, a nikoliv ty, kteří chtějí produktivně pracovat. Západní svět přitom potřebuje úplný opak.

V jakém směru?

Zdravotní systémy by se měly reformovat právě více k tomu systému komerčního pojištění, který zabraňuje zneužívání, nadužívání péče a motivuje k preventivní péči. Rozšiřování pokrytí veřejného zdravotního pojištění je v tomto ohledu naprosto absurdní a nesystémový krok. Rada vlády pro lidská práva a nevládní organizace by místo toho měla iniciovat vznik jasných pravidel pro pojištění cizinců, která lépe definují komerční pojištění, jeho cenu, práva a nároky. Právě toto opatření by znamenalo, že by se výrazně omezilo zneužívání a zdravotní pojištění cizinců by plnilo svůj fundamentální účel. Už dnes přitom dochází k masivnímu zneužívání systému díky zdravotním registracím na různé účelové společnosti a družstva, které často dluží za zdravotní pojištění a okamžitě dochází k velkému čerpání zdravotní péče.

Co očekáváte od roku 2015?

Jsem relativně optimista, a tak doufám v to, že dojde k deeskalaci napětí na Ukrajině a k normalizaci vztahů mezi Ruskem a Západem. V rámci vývoje světového hospodářství jinak neočekávám nějakou významnější událost, která by posunula globální ekonomické trendy. Čtenářům jinak přeji pevné zdraví a mnoho úspěchů v novém roce!

 

Tomáš Munzi působí na Národohospodářské fakultě VŠE, je předsedou správní rady Czech Enterprise Institute, členem správní rady Asociace financování infrastruktury pro mobilitu a podniká v oblasti poradenství, informačních technologií a nemovitostí. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a mezinárodní Master program IEL– International Programme in Comparative Analysis of Institutions, Economics and Law. V roce 2011 působil jako Visiting Scholar na Cornell University v USA. V USA též absolvoval letní školy CATO, Foundation for Economic Education a Mises University.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Podnikatel: Mluvit o chudobě v Česku je drzost! Každý vidí, že je vyšší životní úroveň než za komunistů

13:32 Podnikatel: Mluvit o chudobě v Česku je drzost! Každý vidí, že je vyšší životní úroveň než za komunistů

ROZHOVOR Nazývat podnikatele darebáky, kteří neplatí mzdu, jakou by si lídr ČSSD Lubomír Zaorálek př…