Údajné mafiánské praktiky Lukáše Kohouta mají vlastní web

Oč jde? Radní Ústeckého kraje Petr Jakubec odmítá, že by si platil Lukáše Kohouta na špinavou práci. Chce ho žalovat pro pomluvu. Kohout se ale soudu nebojí a novinářům ukázal obálky, v nichž údajně od Jakubce dostával peníze.

"Rád je poskytnu soudu ke grafologickému rozboru a sejmutí otisků," řekl před několika týdny ve Šluknově novinářům Kohout. Na dvou obálkách je číslo měsíce, roku a nápis "Lukáš Kohout". Radní ho údajně platil už od listopadu loňského roku, dostával prý měsíčně víc než je minimální mzda.

Kohout měl společně s Jakubcem a bývalou ředitelkou litoměřického gymnázia Evou Bulasovou vymýšlet, jak vylepšit její obraz při protestech studentů a učitelů. Zařizoval údajně mrtvou kočku, kterou pak Bulasová našla přibitou na dveřích. "Kočku jsem nezařizoval já, ale další člověk. Byla už mrtvá, z kafilérky," vysvětlil Kohout.

K VĚCI:

Mezi oběma, Kohoutem a Jakubcem, nyní zuří mediální a právní válka.

"Přivstal jsem si, abyste měli včas veškeré informace o kauzách, které se mnou spojuje soudem uznaný podvodník a velký milovník Jiřího N. Paroubka (čti Jiří Neomylný Paroubek)," napsal ParlamentnímListům.cz Jakubec. "

"Připravil jsem pro vás portál věnující se nejen jednotlivým kauzám Lukáše Kohouta, ale také odkud se Lukáš Kohout vynořil, čím se živil a především jsem velice podrobně popsal celou jeho politickou kariéru v sociální demokracii, která byla zpočátku spojená s Jardou Foldynou a teprve v posledních třech letech díky spolupráci s Bendovým velrybářem Tomášem Horáčkem zapadl Lukáš Kohout pevně a neochvějně do týmu Jiřího N. Paroubka," dodává Jakubec.

Radní Ústeckého kraje zároveň naší redakci poskytl kompletní materiál, v němž popisuje jednotlivé události.

Kauza Jakubec

Lukáš Kohout byl žák na Střední škole služeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu, kde jsem tehdy řediteloval. Lukáš se vyučil v oboru praktická škola se zaměřením na kuchařské práce. Přišel k nám ze Zvláštní školy ve Varnsdorfu, kam se dostal dle pamětníků pro umění vymýšlet si a obcházet školní povinnosti. Lukáš je tedy vzděláním pomocný kuchař. Ještě na škole byl jedním ze stovek žáků a nijak zvláště nevybočoval z řady ostatních žáků. Změna nastala, když mi Lukáše osobně představil Jarda Foldyna coby nadějného mladého sociálního demokrata.

Po našem osobním setkání jsem u Lukáše vypozoroval zaujetí pro politiku a veškeré veřejné aktivity. Lukáše fascinoval svět Pražské politiky, kam se pravidelně vydával na schůze Mladých sociálních demokratů a snil o velké kariéře.

V roce 2002 nastal zlom u Lukáše. Ten ukončil naši školu a odešel bydlet do Prahy. Dodnes nikdo neví, čím se tehdy opravdu živil. Byly různé spekulace, ale vzhledem k tomu že jsem na rozdíl od jiných pánů nikdy nepatřil k jeho klientům, nemám pro to jiné důkazy, než drby od některých přátel ze sociální demokracie.

V témže roce začal Lukáš pracovat jako nájemný žoldák na likvidaci českých politiků. Poprvé to zkusil na Janu Volfovou a začal se vydávat za jejího asistenta. Pokud Janu Volfovou, současnou statutární místopředsedkyni politické strany Suverenita znáte, pochopíte, že útlý a prostorově nevýrazný Lukáš neměl nejmenší šanci, když ho podstatně výraznější Jana Volfová bez zaváhání vyrazila ze dveří.

Lukáš si ale nedal pokoj a tak druhá objednávka zněla na jméno Jan Kavan. Začal tedy jeho jménem létat po světě a odhad škody tehdy zněl na 24 milionů korun, řada firem své komerční pohledávky stáhla, když pochopily, že Lukášův majetek se příliš neliší od rozsahu majetku průměrného českého bezdomovce. Bylo mi ho tehdy přitom líto, protože jsem tehdy ještě netušil, že pracoval Lukáš podle systému: napřed jménem někoho provedu lumpárnu a poté to v novinách vydávám jako zadání politika, kterého mám poškodit.

V důsledku soudních sporů a vazby se Lukáš propadl do zapomnění a do sociální demokracie se už nikdy nevrátil. V roce 2006 jsme o něm znovu slyšeli, když se několik dní prohlašoval za mluvčího CzechTekk, čímž se opět snažil poškodit účastníky party a je dodnes otázka, kdo ho za to platil, když se tehdy účastníci party po jejím rozehnání ze strany policie dostali do konfliktu s premiérem Paroubkem a aktivita podvodníka Lukáše Kohouta tedy jejich práva v očích veřejnosti mohla jedině snížit. Už tehdy jsem měl určité pochybnosti o Lukášových činech.

Od té doby jsem o Lukášovi opět dlouho neslyšel a v roce 2008 se Lukáš vrátil do Varnsdorfu, kde začal bydlet se svou ženou. V roce 2009 mi začal Lukáš intenzivně telefonovat a zmiňoval se o tom, že chce konečně vést normální život. Jako každého bývalého žáka jsem ho pozorně vyslechl, ale to bylo tak vše, co jsem pro něho mohl udělat. Lukáš byl pro mě lidsky neuchopitelný, protože o obyčejnou práci v oboru, ve kterém se vyučil neměl zájem a mé návrhy, aby si tedy dodělal vzdělání ignoroval s tím, že již žádné nepotřebuje, protože již hodně dokázal a všechno umí. Kdyby mi tehdy řekl, že shání práci ve svém oboru, rád bych mu tehdy pomohl, ale Lukáš toužil po funkcích, penězích a mediální slávě a tam jsme se lidsky rozcházeli. Když se podíváte na mou politickou kariéru, nikdy jsem se přehnaně neprezentoval a raději doplňuji tým, než abych se stavěl do čela všeho, co se kde děje. V témže roce Lukáš opět zmizel odsedět si trest za podvody a v roce 2011 byl propuštěn.

Na jaře roku 2011 mi opět zatelefonoval, že je zpět a rád by se vrátil do sociální demokracie. Dobře tehdy věděl, že jsem předsedou místní organizace ČSSD ve Varnsdorfu, kam chtěl Lukáš vstoupit. Marně jsem mu vysvětloval, že členové by jeho přijetí vnímali nepřátelsky a ruku pro jeho vstup do ČSSD nezvednou. Lukáš po čase svou úpornou snahu vstoupit do ČSSD v mé organizaci vzdal a založil pod vedením Tomáše Horáčka organizaci Mladých sociálních demokratů ve Varnsdorfu, kam mu členy dodal právě Tomáš Horáček. Lukáš tak opět našel cestu, jak se mnou za každou cenu komunikovat.

Jako předseda místní organizace ČSSD ve Varnsdorfu jsem byl de facto odsouzen ke komunikaci s Lukášem Kohoutem coby předsedou místní organizace Mladých sociálních demokratů ve Varnsdorfu. Už tehdy mi však někteří staří členové upozorňovali, že Lukáš obchází spolustraníky a nabízí jim spolupráci na mé likvidaci, aby se sám mohl stát předsedou místní organizace ČSSD ve Varnsdorfu. V podstatě jsem byl hlavní překážka, protože jsem mu dopředu čestně sdělil, že před hlasováním o jeho vstupou nemohu doporučit jeho vstup do strany, protože bych nemohl garantovat, že se Lukáš za pár měsíců nezačne vydávat za mluvčího naší městské organizace a nedopadnu podobně jako exministr Kavan nebo technaři na Czechtekku. Nebylo v tom nic osobního, pouze snaha ochránit dobré jméno naší místní organizace a ČSSD jako celku.

V květnu 2011 mi Lukáš opět zavolal jako předseda Mladých sociálních demokratů a vyzval mě k setkání se zástupci studentské samosprávy Děčínského gymnázia, kteří tehdy protestovali proti slučování škol v kraji. Lukáš se prezentoval jako mluvčí studentů a tak jsem jeho výzvu přijal. Během diskuse mě překvapil dvěma detaily: byl perfektně obeznámený s plánem na slučování středních škol v Ústeckém kraji, což mě u nezaměstnaného pomocného kuchaře překvapilo a pátral jsem tehdy po zdroji jeho informací. Docela mi pak překvapilo, že jeho připomínky ke střednímu školství se do písmene shodovaly s postoji krajského radního a našeho bývalého krajského předsedy Petra Bendy. Byla to náhoda? Druhé překvapení mi připravil, když mě v diskusi srdnatě hájil před studenty, kterým měl dělat mluvčího. Teprve o pár měsíců, když vyplula na povrch Lukášova nahrávka diskuse jsem pochopil, že to byla role na mou diskreditaci.

Jak jsem se později dozvěděl, od té chvíle se Lukáš Kohout vydával za mého asistenta na kraji a dokonce mým jménem rozesílal e-maily, ve kterých se podepisoval jako vedoucí kanceláře radního kraje. Taková funkce na kraji opravdu neexistuje.

Z Lukáše se opět stala celebrita města Varnsdorf, když se postavil do čela protiromských bouří. Když začala jeho pochybná sláva opadat, vyrukoval najednou s obviněním, že pro radního Koudu a Jakubce připravil akci mrtvá kočka. Pointou kauzy bylo očernění obou radních podobným způsobem, jako se to kdysi pokusil udělat Janě Volfové ze Suverenity, Janu Kavanovi z ČSSD, případně technařům z Czechtekku.

Dal jsem si tu práci a zmapoval jsem pro vás celou kauzu od mrtvé kočky, přes obálky s penězi až po odposlechy. Věřím, že vás kreativita mého bývalého žáka Lukáše Kohouta pobaví stejně jako mě. Zároveň mi trochu mrazí, že to samé co si vymyslel na mě, se může stát komukoli jinému. Jaký je tedy účel mých stránek? Chci jimi varovat novináře, aby nevěřili Lukášovi jeho kauzy, veřejnost, aby soudila podle činů nikoli pomluv a nadějné politiky ze všech politických stran, aby se Lukášovi Kohoutovi vyhýbali. Lidsky přeju Lukášovi, aby našel životní klid a přestal hledat slávu v ubližování druhým lidem.

Kauza mrtvá kočka

Kdo mě zná, jsem milovníkem koček. Nemyslím těch dvounohých, to by mě asi manželka neodpustila. Když k nám domů přijdete na návštěvu, brzy zjistíte, kdo opravdu velí domácnosti. Nejsem to ani já, ani moje žena, nýbrž naše dvě rozmazlené kočky. Žijí s námi v rodinném domku, nikdy nepocítily chlad zahrady a zásadně nás neposlouchají.

Představa, že bych někomu nechal věšet mrtvou kočku na kliku mě docela mrazí. To ale Lukáš Kohout, který u mě doma nikdy na návštěvě nebyl, nemůže vědět. Proto si nejspíš na mé očernění vybral zrovna mrtvou kočku.

Kauza odposlechy

Lukáš Kohout se přes celé léto vydával za reportéra Nova TV a chtěl prý natočit rozhovor s ředitelkou Litoměřického gymnázia Evou Bulasovou. Té se rovněž představil jako můj asistent. Souběžně s kauzou mrtvá kočka tak brzy Lukáš Kohout přišel s konstrukcí, že jsem nechal instalovat odposlechy v ředitelně gymnázia, abych tím ublížil studentům.

Odpovězte si sami, kdo má větší sklon uchylovat se k odposlechům. Na rozdíl od Lukáše Kohouta jsem nikdy nepořídil nahrávku jeho hlasu. Naopak Lukáš Kohout mi během diskuse se studenty Děčínského gymnázia cíleně nahrával, aby tím mohl prokázat naši údajnou spolupráci.

Kauza obálky s penězi

Lukáš Kohout po předchozích dvou kauzách ukázal novinářům obálky nadepsané svým jménem, ve kterých jsem mu měl údajně dávat peníze. Peníze v nich už chyběly. Vyzval jsem proto Lukáše přes média, aby údajně mnou nadepsané obálky poskytl grafologovi na grafologickou analýzu a od té doby jsem o nich v médiích nečetl. Zdá se tedy, že ani není co vysvětlovat, když se Lukáš nakonec usvědčil ze své vlastní lži.

Kauza diskreditace členů vlastní strany

Aby toho nebylo málo, Lukáš Kohout mě obvinil přes média, že jsem chtěl diskreditovat spolustraníky ve Varnsdorfu přes obvinění ze sexuálního obtěžování dětí a dalších smyšlenek. Vzhledem k tomu, že se nikdy nic takového nestalo a píši na tyto stránky v čase po obědě, mou jedinou reakcí na slova Lukáše Kohouta je hluboké opovržení, kam až může žák mé bývalé školy lidsky klesnout. Pro jeho slova není omluvy.

Kauza Naše Děčínsko

Všimli jste také frekvence kritických článků v bulvárním plátku Naše Děčínsko, který kromě vlastní redakce čte možná tak ještě Lukáš Kohout. Ten se stal vděčným dodavatelem plivanců do mé tváře a paní redaktorka Michaela Hlinková trpí posedlostí srovnatelnou s komunistickým prokurátorem Bedřichem Reicinem v době procesu s Miladou Horákovou. Pro vaše vlastní pobavení vám tak paradoxně doporučuji stránky Naše Děčínsko pro načerpání nových poznatků o mé podvratné činnosti proti republice a lidu této země.

Kauza facebookového protestu

Naše Děčínsko ve spolupráci s Lukášem Kohoutem a celou svou čtenářskou obcí mediálně spustilo fanouškovské stránky za mé odvolání ze všech funkcí, které jsem kdy měl i neměl. Možná bych měl také vrátit občanský průkaz. K facebookovému protestu se totiž přidali naprosto všichni čtenáři Našeho Děčínska a k dnešnímu dni eviduje 51 fanoušků mého odvolání. Dokonce ani vtipná píseň, která by na festivalu populární písně Děčínská kotva jistě sklidila ohlas nepomohla v mém očernění. Pokud jste tedy dočetli až sem, děkuji za vaši trpělivost a čas, který jste věnoval těmto stránkám. Stránky věnované Lukášovým prefabrikacím jsem připravil jako varování všem, kterým by někdy Lukáš Kohout zkřížil cestu. Protože na rozdíl od něho nežiju pomstou a touhou po likvidaci na objednávku, těmito stránkami končím příběh o kauzách vytvořených Lukášem Kohoutem.

Kauza falešné smsky

Definitivním impulzem k vytvoření těchto stránek se stala nechutná kauza, ve které Lukáš Kohout obvinil vedení kraje, jmenovitě mou osobu a kolegu Arna Fišeru ze zasílání výhrůžných sms. Dokonce prý mají i hlavičku mého čísla telefonu. Jestliže všechny výše uvedené nechutnosti jsem dokázal přejít se svým stoickým klidem, kterým se podle svých spolupracovníků úspěšně vyznačuji i po vstupu do politiky, poslední akcí Lukáš Kohout opravdu přepálil. Nejde ani tak o obvinění mé osoby nebo kolegy Arna Fišery.

Podstatné je, že veřejně tvrdí a některé zaplacené deníky to ochotně tvrdí, že došlo ke zneužití služebního telefonu registrovaného a placeného Krajským úřadem a tedy daňovými poplatníky k rozeslínání výhrůžných sms. Tady je na místě šetření policie a žaloba ze strany Krajského úřadu Ústeckého kraje na Lukáše Kohouta. Jako politik dokážu skousnout kritiku i podpásové údery, v případě zpochybnění důvěryhodnosti samosprávy našeho kraje tolerance neexistuje. Ani v případě Lukáše Kohouta, který dosud nedoplatil peníze, které ukradl občanům svými milionovými lety na účet daňových poplatníků.

Petr Jakubec

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.