Bouřlivá debata známých osobností nejen o Rusku. Výprask dostala i Česká televize

22. 8. 2014 7:15

REPORTÁŽ Rusko včera, dnes a zítra, to bylo téma čtvrteční debaty v Jazzové sekci. O jednotlivých etapách vývoje na Rusi přišli debatovat odborníci z oblasti ekonomie, mezinárodních vztahů, politologie a dokonce i mediálních studií. Bylo totiž třeba rozebrat i fenomén současné prezentace této země v českých sdělovacích prostředcích.

Bouřlivá debata známých osobností nejen o Rusku. Výprask dostala i Česká televize
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lenka Procházková

Fotogalerie: - Rusko včera, dnes a zítra

Debatní odpoledne na téma Rusko včera, dnes a zítr...
Oskar Krejčí
Na debatní odpoledne v Jazzové sekci bylo plno
Debatní odpoledne na téma Rusko včera, dnes a zítr...
Oskar Krejčí
Lenka Procházková

Útulný sál Jazzové sekce v Pállfyho paláci je našlapaný posluchači již čtvrt hodiny dopředu. Zájem o debatu na téma „Rusko včera, dnes a zítra“ evidentně přesahuje jeho omezenou kapacitu. Diskutovat o současné podobě východní velmoci mají politolog Oskar Krejčí, ekonomka Ilona Švihlíková, mediální analytik Petr Žantovský nebo politická analytička Tereza Spencerová. Moderátorkou diskuze byla spisovatelka Lenka Procházková. O pořadatelství se podělily iniciativy Ne základnám, Alternativa zdola, Hnutí za přímou demokracii a Nezávislá média. V publiku bylo možné vidět například politologa Zdeňka Zbořila.

Tón diskuze předznamenává již výzdoba sálu, které kromě hesel „Stop válkám“ a „Stop zabíjení“, vyvedeným do podoby známé šestiúhlé dopravní značky, dominuje transparent „Nebuďme stádo, ovládané Českou televizí“. Nesouhlas s mediálním mainstreamem, pokud jde o prezentaci Ruska, je jedním z ústředních motivů večera.

Včerejšek jako první část názvu debaty představil profesor Oskar Krejčí. Rusko je podle něj říše, která v dějinách existovala v pěti podobách. Dnešní Ruská federace není podle něj národním státem, ale státem mnoha národností a mnohonárodnostně musíme podle něj vnímat Rusko i historicky. Zejména proto, že centrum ruských dějin se posouvalo nejen v čase, ale i v prostoru, což je pro nás, s tisíc let stabilizovanou hranicí uvnitř české kotliny, obtížně pochopitelné.

Anketa

Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)

53%
1%
2%
32%
1%
2%
0%
hlasovalo: 9140 lidí

Necitlivá privatizace na Ukrajině

Každý z těchto posunů podle něj zanechává v lidech stopy, které za dramatičtějších politických okolností probouzejí historické sentimenty. Nejaktuálnější nešťastnou oblastí je Kyjevská Rus, první z forem ruské státnosti, střetávající se dnes s mocenskými ambicemi Západu. „Pokud ruské dějiny nechápeme takto, dopouštíme se hrubé chyby,“ zdůrazňuje.

Současná Ukrajina je podle něj definována náboženským rozporem, stejně jako sociálním. „Nikde privatizace neproběhla tak necitlivě. Nikde nejsou vedle sebe tak bohatí oligarchové a tak chudí lidé,“ připomíná. Třetím rozporem je podle něj rozdělení národnostní, které se projevuje zejména v zahraničně-politických prioritách.

Řešením je podle něj vytvoření autonomních oblastí se silnou samosprávou a garancí neutrality Ukrajiny. Jedinou další alternativou je etnická čistka.

Druhým tématem byla reflexe srpna 1968, který podstatně poznamenal český vztah k Rusku a jehož výročí jsme si právě ve čtvrtek připomínali. Tento příspěvek zpracoval mladý historik Marek Řezanka, který však nebyl přítomen, proto jeho příspěvek přečetla Lenka Procházková.

Pražské jaro podle něj bylo vyvrcholením dlouhodobějšího procesu intelektuální emancipace a kulturního rozkvětu. Řezanka vidí důvody ve stabilitě společnosti, mírovém vývoji a absenci ambicí „praštit někoho přes hlavu“. Díky tomu mohla kvést kultura diskuze. Vše podle něj směřovalo k dosažení skutečného demokratického socialismu. Důvodem jeho neúspěchu byl fakt, že nevyhovoval ani jednomu z dvou tehdy hegemonních systémů, jejichž podstatu ohrožoval.

„Bratrské tanky přijely z východu, ale cestu jim svou nečinností dláždil Západ.“ Podstatou nebyl „útok z východu“, ale semletí velmocenskou politikou. Reakcí byla rezignace na všechny tyto hodnoty a stažení lidí do sebe a svého sobectví. Právě toto definovalo období „normalizace“ a bylo to podle něj i podstatou Klausovy privatizace devadesátých let.

Demokratický socialismus z roku 1968 je podle něj výzvou i pro současnost. „Čím víc jsme ujišťováni, že současný systém nemá alternativu, tím víc se obnažují limity tohoto systému. Pomyslný kompas svobody podle něj směřuje směrem k šedesátým létům, nikoliv k nadnárodní lobby a velkým korporacím,“ zaznělo v závěru jeho příspěvku.

Za všechno může Rus

Petr Žantovský pak rozebral přístup českých médií k Rusku, ale nejen k němu. Média, v čele s Čekou televizí a největšími deníky, podle něj stále drží totožnou názorovou linii.

„Je to unikátní a historicky až fascinující situace, kdy si všichni novináři myslí totéž,“ poznamenal.

Ve vztahu k Rusku jsou podle něj v současnosti dvě mantry. Tou první je prohlášení ukrajinského premiéra Jaceňuka, že Putin chce ovládnout Ukrajinu a rozpoutat třetí světovou válku.

Druhou pak nastolil bývalý poradce Vladimira Putina Illarionov, který prohlásil, že Putin bude po Krymu chtít Ukrajinu, Pobaltí a Finsko. Obě věty se v českých médiích opakují vytrvale už několik měsíců.

Tato prohlášení podle něj důsledně jdou po emocích a nepodkládají věcné argumenty. „To vše má sloužit k vyvolání strachu. Prostě proto, že strach z války je ve střední Evropě hluboce zakořeněný. A oni to dobře vědí a jdou po tom,“ vysvětloval mediální analytik.

Podle něj celá věc funguje na základní manipulační technice, nazvané „spirála mlčení“. Ta vychází z toho, že pokud v určitém společenství převládne určitý názor, nemá už nikdo šanci říct jiný názor, protože by byl vytěsněn. „Kdo nejde s námi, jde proti nám,“ shrnul tento jev známým příslovím.

Pak se vrátil k událostem roku 1968. Podle něj zde byly dvě soupeřící stranické skupiny, z nichž jedna vyhrála a druhá prohrála. A ta ze své porážky obvinila „Rusáky“. Společně s určitými intelektuálními skupinami zde pak dokázaly vytvořit univerzálního viníka, na kterého se dá hodit cokoliv. A tak vše házíme na „Rusáky“ už pětadvacet let.

  • Pravidelná mediální hodnocení Petra Žantovského pro ParlamentníListy.cz si přečtěte v pravidelné rubrice Týden v médiích

USA chtějí odtrhnout EU od Ruska, prohlásila ekonomka

Docentka Ilona Švihlíková pak pohovořila o dnešním a trochu i budoucím Rusku z hlediska ekonomiky, především se zaměřením na uvalené hospodářské sankce. Švihlíková připomněla, že od roku 2008, kdy vypukla hospodářská krize, se mnohem častěji používá termín „hospodářská válka“. To značí, že navzdory ujišťování, že obchod nemá hranice, přesto může být ovlivňován a některé země mohou být přes ekonomiku trestány.

Vazby Evropské unie s Ruskem jsou podle ní mnohem silnější než vazby Ruska s USA. Sankce proto mnohem hůře postihnou EU. Švihlíková zmínila i možnou souvislost s chystanou transatlantickou hospodářskou smlouvou, o které se říká, že má pevněji přivázat EU k USA. „Vnímám to tak, že se USA snaží odtrhnout EU od Ruska a dostat ji více pod svou hegemonii a svá pravidla,“ myslí si Švihlíková.

Rusko se podle ní přeorientuje na jiné země, což může mít dokonce důsledky ve vytvoření mezinárodních obchodních a finančních struktur, alternativních k těm západním, doposud považovaných za hegemonní.

Izolace Ruska? Velká iluze

Analytička Tereza Spencerová pak připravila (bohužel však nemohla přednést, takže byla rovněž čtena) analýzu ruské budoucnosti na téma „Ruský návrat na Blízký východ“. Ten je podle ní nejzajímavějším fenoménem ruské diplomatické emancipace posledních let. Rusko k regionu, který byl desetiletí takřka výlučně doménou USA, našlo cestu v posledních letech přes válku v Sýrii.

Podpora vlády prezidenta Assada podle ní dokázala zachránit zemi před rozkladem a ovládnutím militantními islamisty. Podobný scénář se v minulých týdnech opakoval v Iráku, kde velmi velkoryse materiálně podpořilo bagdádskou vládu proti stejným skupinám. Do třetice pak Rusko podpořilo egyptskou sekulární vládu prezidenta Sísího. Jeden z nejvlivnějších hráčů v regionu Blízkého východu již naznačil změnu své orientace a prezident Sísí již předložil Vladimiru Putinovi řadu návrhů na hospodářskou spolupráci.

Jako ilustraci změny politiky Egypta Spencerová zmínila chování k americkému ministru zahraničí Kerrymu, který byl při vstupu do prezidentského paláce ke svému překvapení podroben standardní bezpečnostní prohlídce.

Rusko se navíc sbližuje i s Izraelem, přičemž symbolem této spolupráce je v Moldávii narozený ministr zahraničí Lieberman. Intenzivní vztahy se projevují například zdrženlivostí Ruska k izraelské akci v Gaze. USA se prý nyní musí obávat, že jeden z jejich nejbližších spojenců v zákulisí čile spolupracuje s jeho aktuálně největším nepřítelem.

Ve vztahu k muslimským zemím je pak prý účinným nástrojem prezidenta Putina čečenský prezident Kadyrov. Ten je s nadšením přijímán prakticky na všech dvorech islámských panovníků. „Jeho Čečensko ukazuje příklad země, kde mají muslimové zaručena všechna práva, rozvíjí se a nejnověji tam byla otevřena největší mešita v Evropě,“ zmínila Spencerová. Ze všech těchto důvodů je prý teze o izolaci Ruska velkou iluzí.

EU napáchala unikátní množství chyb

V následující debatě Oskar Krejčí uvedl, že globalizace vytváří vzájemnou závislost, která odrazuje od konfrontace. Jenže evropští politici, kteří zavedli sankce, podle něj všechny tyto výhody globalizace ztrácejí. „Je až unikátní, kolik chyb dokázali nakupit v jednom rozhodnutí,“ poznamenal v reakci na jeden z přispěvků z pléna.

Další z diskutérů zmínil, že to, co dnes sledujeme, není žádná demokracie, ale oligarchie skupiny, která si před 25 lety stát „ukradla“. „I za komunismu tady byla větší demokracie, protože představitelé státu si nedovolili to, co dnes,“ zmínil.

V odpovědi na jeho dotaz zmínila Lenka Procházková svá slova pro ParlamentníListy.cz, že „pravda je velmi drahá“. „My se tu stále strefujeme do našich médií a je to dobře. Protože když člověk nemá objektivní informace, tak se nemůže dobře rozhodnout,“ vysvětlovala, přičemž položila čtenářům řečnický dotaz, kdy ji naposledy viděli v České televizi.

Proč se Evropa chová tak sebevražedně a střílí se do vlastní nohy, zněl další dotaz. Ekonom a expert na teorii her Radim Valenčík, který byl posledním řečníkem, zmínil, že se tak nechová Evropa, ale její elity, respektive „europapaláši“, kteří nejsou schopní za své zájmy nejen bojovat, ale ani je definovat.

Vzali to jako vlasteneckou válku - bojme se

Ilona Švihlíková pak v jedné z odpovědí zmínila, že Ukrajina je zemí na pokraji krachu, ze kterého se bude jen těžko dostávat. V Kyjevě se podle ní už příliš nepočítá s tím, že by v zimě tekla teplá voda.

Ani v Rusku podle ní nejsou prognózy nejoptimističtější. „Hlavní problém této země je fakt, že jim spousta peněz odtéká ze země,“ připomněla fakt, že řada podnikatelů své peníze vyvádí přes Kypr, Kajmanské ostrovy, nebo jiné oblíbené destinace.

USA podle ní staví svou hospodářskou politiku na tom, že mají dolar jako světovou rezervní měnu. „Fakt, že tuto pozici využívají a zneužívají, je naprosto jednoznačný,“ dodala. Nelze prý zapomenout ani na EU, která je stejně jako České republika ve vývoji HDP na nule.

Další tazatel přišel s konspirační teorií, podle které se prý má Rusko za dvacet let rozpadout a rozlehlá Sibiř má být kolonizována přelidněnou Čínou. Podle Oskara Krejčího by Číňané obsadili Sibiř už před pěti sty lety, kdyby chtěli. I tehdy totiž měli u hranice přebytek obyvatel. Nyní jejich počet v příhraničních oblastech dokonce klesá, takže není důvod předpokládat, že by k tomu mělo dojít právě teď.

Podle něj jsou zásadním faktorem klimatické podmínky Sibiře, která není zase tak přitažlivá, aby se kvůli ní pouštěli do konfliktů. „Jestli někdo potřebuje klid ke svému rozvoji, tak jsou to Číňané,“ dodal politolog.

Jeden z tazatelů se rovněž zajímal o politickou budoucnost ruského prezidenta Vladimira Putina. Oskar Krejčí mu odpověděl, že o té podle něj rozhodne ekonomický vývoj v zemi. A podle současného vývoje se zdá, že by jeho budoucnost mohla být optimistická. „Sankce jsou výzvou pro ruské podniky, a je vidět, že to Rusové vzali jako vlasteneckou válku. A ve vlasteneckých válkách Rusko vyhrává,“ uzavřel.

  • Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Placená úderka HateFree. Chráněné zvíře Andrej Babiš. Balkánská řeznice. Smích a rušno na diskusi Šídla, Plesla, Vondry a dalších

15:08 Placená úderka HateFree. Chráněné zvíře Andrej Babiš. Balkánská řeznice. Smích a rušno na diskusi Šídla, Plesla, Vondry a dalších

MÉDIA A POLITIKA Zákon o střetu zájmů byl spíš symbolický akt, problém by vyřešilo, kdyby politické …