V úvodu se Lea Vojteková vymezila vůči multikulturalismu. „Kdyby byl multikulturalismus jen pozitivní, stěží by pak existovaly války a nenávist mezi různými skupinami. A přesto nám budou multikulturalisté vydávat rozmanitost za největší klad, někteří mluví o uznání kohokoli a čehokoli. Ale uznat kulturu, která Západem opovrhuje a neuznává lidská práva, to není uznání, ale sebevražda,“ řekla Vojteková. Česko podle ní musí samo určovat, koho přijme tak, aby příchozí byli přínosem. Za demagogický nesmysl považuje Vojteková argument zastánců imigrace, že jsme povinni být solidární, když od nás lidé a z celého komunistického bloku utíkali na Západ a byli tam přijímáni. „Tady chybí logika, morální povinnost snad mají ti, kdo utekli, ne ti, co tady zůstali. A Západ si tehdy také vybíral, koho přijme. Zastánci masové imigrace nám lžou o tom, jaký ekonomický přínos uprchlíci představují. Kdyby to tak opravdu bylo, proč by se jich Německo, Řecko, Itálie chtěli zbavovat?“ ptala se Lea Vojteková, jíž se zdá, že lidem prosazujícím přijímání uprchlíků je pokrytectví blízké. V Evropě jsou podle ní v muslimských ghettech náznaky o zavedení práva šaría a podle zkušeností z blízkosti azylových center v Německu roste kriminalita, dochází k obtěžování žen a lidé se tam bojí vycházet.

Vojteková: Kdyby jim skutečně šlo o život, nebudou si vybírat

„V Rakousku ve stanovém městečku uprchlíci protestovali proti tomu, že nemají dvě teplá jídla denně a zasahovat musela policie. To mají být ti chudáci prchající před válkou, kteří tady opovrhují jídlem? Kdyby jim skutečně šlo o život, nebudou si vybírat,“ rozčílila se Vojteková. Strach před islámem podle ní není iracionální a obvinila zastánce příchodu uprchlíků, že nemají odvahu podívat se pravdě od očí. Popsala proto scénáře, které hrozí České republice a zahrnují zvýšenou zločinnost, zatížení sociálního systému a úpadek hospodářství. „Dnes zde máme takzvané vyloučené lokality s tisíci Romy, kterým říkáme nepřizpůsobiví, a neumíme ten problém řešit. Nedovedu si představit, jak se budeme potýkat s problémem tisíců uprchlíků z jiných kultur. Zastánci imigrace budou mít krev na rukou, nechápou, že islám je s naší kulturou neslučitelný. Jsou tady tři řešení – islám nás převálcuje, nastane občanská válka nebo bude zvolen nový Adolf. Ti, kdo varují před islámem, se snaží těmto rizikům předejít. Udělat z České republiky pobočku severní Afriky není řešení,“ řekla Vojteková.

Konvička: Nevíme, kolik jich je a zda je skutečně pronásledují 

Na její vystoupení navázal Martin Konvička, který řekl, že mu zejména vadí, že v celé debatě o imigraci chybí informace o tom, kolik lidí přichází, odkud jsou a jestli jsou skutečně pronásledováni. Popsal dva hlavní uprchlické proudy, které sem míří – první levantský ze Sýrie, druhý z jihu z Afriky. Jako potomek Řeků, kteří migrovali do Československa v padesátých letech, také připustil, že uprchlíci mohou být obohacením cílové země. „Když si ale komunisti zvali Řeky, zvali své spojence, stejné to bylo i za první republiky, kdy byli přijímáni antinacisté, vždy migrovali spojenci. V minulosti si nikdo nezval své nepřátele, takoví magoři jako Evropská unie nebyli ani komunisti,“ řekl Konvička.

Jižní proud je podle něj ještě nebezpečnější než levantský, protože obsahuje velkou většinu mužů a je zvláštní v tom, že uprchlíci museli překročit Saharu, což vyžaduje náročnou logistiku. „Najednou tudy proudí statisíce lidí, je to logisticky vysoce organizovaná operace a jejím prostřednictvím se do Evropy dostávají saláfisté, kteří jsou v Eritreji a dalších afrických zemích pronásledováni pro svůj extremismus. Další část tohoto proudu tvoří kluci, kteří uvěřili, že v Evropě dostanou peníze, nemusí se zde pracovat, mají představy z televizních seriálů. A není pochyb o tom, že mezi nimi jsou i přímí agenti radikálů včetně Islámského státu. Radikalizace i umírněných uprchlíků, kteří šli za lepším životem, je ale skoro jistá. A všimněte si, že naši domácí muslimové migrací vítají, vystupují proti aktivistům IVČRN. Je to logické, máme tady pár tisíc machometánů, kteří jsou víceméně pro srandu, ale ve chvíli, kdy sem přijdou dalších statisíce jejich klientů, i ten nejumírněnější machometán jim bude dohazovat kšefty, radit co dělat, a tak vyroste jejich význam.“