„Víte, tady bereme doktora Ratha jako dobrodince města a ta obvinění za vykonstruovaná. Je to dva a půl roku od zatčení, které bylo ve všech médiích, a rozsudek nikde. Někdo ho potřeboval vyštvat z politiky a povedlo se," říká ParlamentnímListům.cz Marie, starší paní, co se po obrovském čtvercovém Husově náměstí prochází s jezevčíkem na vodítku. S názvem osmitisícového městečka hodně lidí napadne otázka, jestli to je ta Hostivice nebo jde o ty Hostivice. Správně je obojí. Vydali jsme se sem na výzvědy, jak žije David Rath, bývalý ministr zdravotnictví, výrazný poslanec ČSSD a hejtman Středočeského kraje.

V ordinaci u svatého Jakuba

Ostatně Poliklinika u svatého Jakuba, kde doktor Rath ordinuje, je také na náměstí. Má do čtyř, ale sestřička na novináře z ParlamentníchListů.cz kouká jako na zjevení. Pak se objeví bývalý poslanec a praví: „Já na vás zapomněl jako na smrt." Nic jiného ale na práci nemá, takže nás vede do kanceláře. „Začal jsem normálně fungovat. Někteří pacienti mi zbyli z minula, ale drtivá většina je nových," říká a pokračuje: „Lidé jsou v pohodě. Hodně z nich mě zná z minula, vždyť tady žiju, chodím nakupovat a tak. Nejsem pro ně žádný exot."

Skoro před rokem se vrátil z dlouhého pobytu ve vazební věznici a na náměstí uspořádal improvizovanou tiskovku, kde hovořil o nežití za mřížemi a mezižití na svobodě. Ostatně se za něj před propuštěním zaručilo i několik místních. „Je to částečně život, který připomíná ten normální, ale částečně jde o zvláštní `kafkárnu`. Kdo četl od Franze Kafky Proces nebo Zámek, tak ví, co myslím," říká o mezižití ParlamentnímListům.cz.

Podle aktuálních informací se na prvotní verdikt ještě dost načeká, soud má pokračovat v únoru a březnu. „Čekání určitě není nic příjemného, život je tím narušen. Nelze se na nic většího soustředit, člověk žije v neustálé nejistotě. Nijak extrémně to neřeším, byť je to hodně nepříjemné i pro mou rodinu. Hlavně pro děti, protože ty vnímají nejistotu mnohem emotivněji," podotýká. Venku už se stmívá, v ordinaci plné plakátů lidského těla by se člověk skoro bál.