Novinářka Spencerová: Putin vyhrál, Ukrajinu čeká výbuch. Obama má problém. A pokud jde o plyn...

26. 6. 2014 10:40

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Válka na Ukrajině do několika měsíců skončí, nicméně zajímavé věci se podle novinářky Literárních novin a analytičky zahraničních zdrojů Terezy Spencerové budou dít i nadále. Ve svém pravidelném týdenním shrnutí čtenáře ParlamentníchListů.cz upozornila například na návštěvu Vladimira Putina v Rakousku a na podmínky, za kterých se Ukrajina bude již zítra „asociovat" s Evropskou unií.

Novinářka Spencerová: Putin vyhrál, Ukrajinu čeká výbuch. Obama má problém. A pokud jde o plyn...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukrajiny nazvaná Praha pro Ukrajinu - Za vaši i naši svobodu!

Na Ukrajině vládne dočasné příměří, které podporuje i Vladimir Putin. Dočkáme se ukončení tamního konfliktu? Jak hodnotit návrhy, které rebelujícímu východu předkládá Porošenko v kontextu s tím, že povstalci dál pokračují v konstituování svých lidových republik“ a dokonce vyhlásili i jejich společný Svaz? Seberou se, půjdou domů, odevzdají zbraně a na východě opět zavládne Kyjev? Bylo by možné brát to jako výhru Vladimira Putina a mohl by to Putin jako výhru doma prezentovat?

Příměří, které Porošenko vyhlásil, by mělo vypršet v pátek, nicméně i v jeho rámci dál probíhaly boje a dál umírali lidé. Obě strany konfliktu se vzájemně obviňují, kdo za to může, ale důležité je, že se na nutnosti dosáhnout skutečného míru shodují alespoň „vnější“ hráči. Možná je to jen můj dojem, ale v posledních dnech jako by v tomto směru převzali iniciativu Vladimir Putin, Angela Merkel a Francois Hollande, kteří si každý den telefonují, zatímco Barack Obama si tak nějak upozadeně volá s premiérem Itálie, tedy země, která v ukrajinské krizi nijak výrazně nevystupuje, a nejspíš z nedostatku něčeho lepšího s ním domlouvá další protiruské sankce.

Není zcela jasné, do jaké míry má Rusko „lidové republiky“ na východě Ukrajiny pod kontrolou a do jaké míry rebelové jednají už jen díky dynamice, kterou jim dodaly měsíce války a zabíjení, z čehož musela logicky vzejít obrovská nedůvěra vůči všemu, co Kyjev dělá a co symbolizuje. Jejich neustálé statutární proměny z lidových republik v Novorusko a následně v jakýsi svaz jsou matoucí, ale vytváří to dojem, že se v situaci, kdy nemohou dosáhnout ničeho konkrétního v „terénu“, vrhají alespoň na „papírování“…

Na druhé straně je jasné, že pokud by Rusko opravdu chtělo, tak uzavře hranice a východoukrajinským rebelům nezbude než si vystačit se zbraněmi a bojovníky, které získají z „domácích zdrojů“. Konflikt by pak nejspíš poměrně rychle skončil a to za podmínek diktovaných Kyjevem. Fakt, že nekončí, podle všeho znamená, že Putin ještě v této asymetrické válce nezískal vše, co chtěl, a nyní se po telefonních linkách mezi Moskvou, Berlínem, Paříží a Kyjevem domlouvá nějaký kompromis. A nejdůležitější otázkou v tomto směru se jeví, jak zajistit, aby se nynější situace neopakovala, tedy, jak východu Ukrajiny zaručit nějaké jistoty, které by ho uspokojily. Porošenko ve středu ale například vyloučil ruštinu coby státní jazyk, což je zcela určitě krok přesně opačným směrem.

Fotogalerie: - Stop Putin

Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukr...
Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukr...
Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukr...
Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukr...
Martin Bursík
Demonstrace před Strakovou akademií na podporu Ukr...

Přitom už nejde o to, kdo bude vítězem, ale spíš, aby nikdo nebyl na hlavu poraženým a nestal se tím pádem do budoucna jakýmsi otloukánkem a myšlenkami na revanš. Nicméně k vítězům: Už nějakou dobu jsou jimi přece Putin a Rusko -- mají Krym (zatímco nám, Západu, zbyl zkrachovalý Kyjev). Je mimochodem zvláštní, jak už se o Krymu v mainstreamu skoro nemluví. Jako by si na to všichni už tak nějak zvykli… Je ale pravděpodobné, že téma znovu ožije, protože referendum o připojení k Rusku má v plánu i nový parlament Jižní Osetie.

Doněčtí a luhanští povstalci hovoří o tom, že cílovým stavem jejich snažení je zapojení osmi oblastí na jihu a východě Ukrajiny. Je realistické, že by jiskra povstání přeskočila například do Dněpropetrovska, kterému bez viditelných protestů vládne pevnou rukou oligarcha Kolomojskij, nebo do Charkova či Oděsy? Dle průzkumů ještě v únoru velká většina obyvatel těchto i dalších oblastí nechtěla odtržení od Ukrajiny. Čeká tedy Ukrajinu do konce tohoto roku klid?

Umím si představit, že rebelové v zápalu boje a revolučního nadšení ve svém bezprostředním okolí propadli kolektivnímu pocitu, že táž nálada panuje i dvacet kilometrů vedle. Nicméně Kolomojského Dněpropetrovsk je po celou dobu krize v relativním klidu a převládá tam spíše prokyjevská atmosféra, Oděsa se k rebelii nepřidala ani po masakru z počátku května, kdy v tam lidé z Pravého sektoru a dalších skupin upálili a postříleli desítky lidí, a Charkov nepovstal ani ve chvíli, kdy kdosi spáchal atentát na tamního starostu Kernese. Nevěřím, že by se na tom všem mělo něco výrazně změnit. Doněck a Luhansk jsou v tom samy a z tohoto hlediska je nelze ani vnímat coby „mluvčí“ celého východu Ukrajiny. I proto lze předpokládat, že do pár měsíců bude celá ozbrojená krize vyřešena.

Vladimir Putin v Rakousku podepsal smlouvu na výstavbu rakouské části plynovodu South Stream a řekl, že Američané, kteří chtějí do Evropy dodávat svůj břidlicový plyn, chtějí stavbu produktovodu z konkurenčních důvodů překazit. Co by čtenář měl o této věci vědět? Putin řekl, že ruský plyn vedený plynovodem bude vždy levnější než americký zkapalněný plyn. Je to tak? A co případný břidlicový plyn z Ukrajiny? Jinak, Rakousko bývá někdy označováno za když ne proruské, tak k Rusku vstřícné. Je to pravda? A pokud ano, jak je to možné?

Plynová otázka je aktuálně velmi důležitá. Chystáme k tomuto tématu v příštím čísle Literárek speciální přílohu. Téma je to o to zajímavější, že do něho politici „vplétají“ mnoho vyložených bajek a marných přání. Putin opravdu ve Vídni konstatoval, že americký tlak na zastavení South Streamu, tedy plynovodu, který by obcházel rizikové území nespolehlivé Ukrajiny, je čistě konkurenční a očekávatelný. Důležité ovšem je, že na výstavbě tohoto plynovodu se budou vedle rakouské OMV podílet také další členové konsorcia, tedy italská Eni, francouzský Total, německý Wintershall…

Fotogalerie: - Nacionalisté v Jekatěrinburgu

V Rusku se vlajka USA moc velké úctě netěší
Mnoho starého ustupuje novému
Mladí ruští nacionalisté diskutují
Starší se vyhřívají na sluníčku před Chrámem na kr...
Rusové pořádají pro obyvatele Donbasu humanitární ...
Památník Borise Jelcina, jenž byl v Jekatěrinburgu...

Jinými slovy, tento „ruský plynovod“ je ve skutečnosti nadnárodní obchod, z něhož bude týt řada evropských koncernů a Rakousko, kde má plynovod ústit, se navíc promění ve významné plynárenské centrum Evropy. Snaha, s níž Vídeň aktivně blokuje veškeré pokusy o razantní sankce proti Rusku, naznačuje, že jí na tomto statutu velmi záleží. A jakmile je ve hře zisk, politika jde stranou – jinými slovy, tlak především Obamovy administrativy (a několika východoevropských zemí) na přitvrzení sankcí, naráží na „volnou ruku trhu“. Totéž ostatně platí i pro případný vývoz amerického zkapalněného plynu – nejnovější analýzy konstatují, že americké koncerny ho nebudou vyvážet do Evropy, ale do Asie, kde je aktuálně vysoká poptávka a tím i násobně vyšší cena. Tudíž, americký plyn nás od energetické závislosti na Rusku hned tak nespasí. A co víc, zatímco západní politici nedávné petrohradské ekonomické fórum z drtivé většiny bojkotovali, šéfové světových energetických koncernů tam byli a podepisovali další kontrakty s ruskými koncerny. Sankce nesankce.

Ukrajinský břidlicový plyn je sice také ve hře, ale spíš jen teoreticky. Koncern Shell si ještě se svrženým prezidentem Janukovyčem dojednal smlouvu na průzkum ložisek. Fracking je nejspíš ten ekologicky nejhorší způsob těžby a Shell si pro tyto účely vybral oblasti na východě Ukrajiny. Jeho mapa se takřka shoduje s místy bojů – je tam Slavjansk, Kramatorsk… Kdybych fandila konspiračním teoriím, tak mě okamžitě napadne, že tamní válka má vytlačit obyvatelstvo z míst budoucí těžby. Protože ale konspiracím moc nefandím, konstatuju jen, že průzkum byl kvůli válce zastaven.

Na Blízkém východě došlo k internacionalizaci krize v Iráku, když do vývoje zasáhla i syrská armáda. Co se děje v jednotlivých částech Iráku, co s tím může dělat Írán a Sýrie a co ještě mohou zachránit Američané? Jaká je vlastně v amerických médiích a v americké politice debata o zahraniční politice v situaci, když vývoj na Ukrajině neprobíhal plně dle představ USA a nyní se k tomu přidává ještě výbuch v Iráku? Jak silné kritice čelí Obama?

Mám za to, že krize v Iráku je internacionalizovaná už od Bushových agresí, na nichž se ostatně poslušně podílela i Česká republika. Od té doby se „mezinárodnost“ už nikdy nevytratila, ať už bude řeč o okupačních jednotkách, nadnárodních žoldnéřských firmách nebo oddílech džihádistů, kteří pocházejí ze všech koutů světa, včetně Západu. Írán už do Iráku vyslal své oddíly na udržení bagdádského šíitského režimu, Sýrie s ním koordinuje útoky na bašty ISIS/ISIL na svém i iráckém území, a i v eskalující sektářské sunnitsko-šíitské válce si obě strany najdou čas varovat Spojené státy, že jejich vstup do konfliktu dokáže celé irácké spektrum znovu sjednotit v boji proti „okupaci“.

Pentagon tak zatím vyslal do Bagdádu jen několik set „poradců“, a není jasné, co je jejich skutečným úkolem. V každém případě platí, že zatímco jestřábi v Kongresu Obamu kritizují za změkčilost, novou válku v Iráku podporuje jen 16 procent Američanů, a tak má Obama svázané ruce, i kdyby opravdu válčit chtěl. Obecně ale spíš platí, že ať Bílý dům v Iráku podnikne cokoli, všechno bude - z hlediska geopolitických zájmů USA - více méně špatně.

Britský premiér Cameron je nespokojen s tím, že šéfem Evropské komise bude nejspíš ,,eurokrat“ Jean-Claude Juncker. Stejně tak Cameronovi vadí, že EU nemíní reagovat na výsledky eurovoleb tím, že by některé pravomoce předala zpět národním státům. Lze říci, že již pominulo zděšení, které někteří politici pocítili, když v jejich státech posílily eurokritické strany, v důsledku čehož začal třeba Cameron hovořit o nutnosti přihlédnout k názoru voličů těchto stran? Čili, že je vše při starém?

Diskuze a vášnivé spory o tom, kdo má stanout v čele toho či onoho úřadu, ze všeho nejvíc ilustrují současný stav Evropské unie – nevíme, jak z krize, a tak vylepšujeme čísla tím, že už do HDP začínáme započítávat také obrat z prostituce nebo z drog, nevíme, jak zastavit války v Iráku, Sýrii nebo na Ukrajině, na jejichž rozjezdu jsme se aktivně podíleli, nevíme, jak se postavit ke skandálním dohodám o volném obchodu s USA, zkrátka nevíme, kam se vrtnout v důležitých otázkách, a tak se raději hádáme o to, kdo bude více méně symbolickou hlavou čehosi. Je to obrázek zmaru. „Separatistické“ tendence Davida Camerona už to fakticky zhoršit nijak nemohou.

Fotogalerie: - Leninův rodný Uljanovsk

Lenin je v Rusku všude
Dříve Simbirsk, od roku 1924 Uljanovsk
Plakáty dole zakrývají obchody
Uljanovsk se topí v zeleni, ale prý se zde zvyšuje...
Nábor ministerstva vnitra
Memoriál Vladimira Iljiče Lenina


Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?

Ke sledování doporučuji Ukrajinu, ale nikoli tamní válku, nýbrž asociační smlouvu s EU, která by snad měla být podepsána už tento pátek. Podle dostupných zpráv totiž EU ze smlouvy o volném obchodu vyloučila celý klíčový sektor ukrajinského vývozu - zemědělství. Ukrajina, která výměnou za bailout 17 miliard dolarů zavádí drastické ekonomické „reformy“ podle Mezinárodního měnového fondu, přitom letos vyvezla přes 32 milionů tun obilí, čímž takřka naplnila původní plány. Asociační smlouva ale podle dostupných zdrojů počítá s kvótami, které před levnou ukrajinskou zemědělskou produkcí ochrání tradiční unijní zemědělství – na pšenici a ječmen by se po pěti letech měla vztahovat kvóta maximálně milionu tun za rok, produkty z ječmene poklesnou na 7800 tun za rok… Své zájmy si případně zcela jistě uchrání i unijní chemický nebo těžký průmysl, a tak je vysoce pravděpodobné, že se zkrachovalá Ukrajina po přistoupení ke smlouvě s EU, na níž jakoby Kyjev vsadil úplně vše, v dohledné době může proměnit v sud prachu před sociální explozí. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: nep

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Už se připravuje další islámské nebezpečí. Generál Randák uzemnil ty, kteří věří v brzký klid, a řekl své o vývozu demokracie

8:02 Už se připravuje další islámské nebezpečí. Generál Randák uzemnil ty, kteří věří v brzký klid, a řekl své o vývozu demokracie

REPORTÁŽ „Socializovat bojovníky Islámského státu vracející se do Evropy je prakticky nemožné,“ uved…