„My jsme nechali novým majitelům čas, ať se s naší firmou seznámí a dostanou se postupně do reality. Jenže trvá to už tři čtvrtě roku a nic se neděje. Dělníci v provozech, kde se při výrobě pneumatik opravdu dost nadřou, si vydělají tak okolo 12 až 15 tisíc, a to i s přesčasy. Jedná se přitom o namáhavé činnosti v tzv. zakázaných polohách, kdy například dělník musí po celou směnu pracovat s rukama nahoře, aby dostal těžký materiál do speciálního bubnu. Všechny klouby včetně páteře tak dostávají pěkně zabrat. Ti kluci, co u toho makají, tam mohou vydržet tak nejdéle 5 let, jinak si definitivně poškodí zdraví. Pracuje se přitom ve třísměnném provozu včetně sobot a nedělí. Nám už teď prostě došla trpělivost,“ popisoval pracovní podmínky odborář Jandásek.

Podle jeho dalších slov také bývalí čeští majitelé neustále slibovali zaměstnancům přidat víc, ale když k tomu mělo dojít a odboráři se hlasitěji ozvali, začali se pak vymlouvat, že musí nejprve zafinancovat důležité investice na modernizaci strojového parku či do rozšíření firmy. „Atmosféra asi nejvíce zhoustla, když nám už i nové vedení slíbilo navýšení asi o 3 tisíce, pak najednou začalo hovořit o daleko nižší částce a stejně se k ničemu nemělo. Tou výstražnou stávkou na několik hodin chceme naše zaměstnavatele upozornit, že to opravdu myslíme vážně; a jestli naše oprávněné požadavky nesplní, pak půjdeme do regulérní stávky, která už vedení firmy zabolí. Musí si uvědomit, že za takové peníze už zaměstnanci dělnických profesí opravdu pracovat nechtějí,“ řekl Vladislav Jandásek, který sám ve zlínské firmě působil 18 let. Začínal v dělnických profesích a nyní je už pár let profesionálním zaměstnancem odborů. Proto se také nebojí otevřeně hovořit o všech problémech, není totiž na vedení Mitasu finančně závislý.