Chybuje veřejná ochránkyně práv tím, že poukazuje na nezákonný postup realitních kanceláří?

26.03.2015 19:45

Ochránkyně vydala tiskovou zprávu k diskriminaci romských zájemců o nájem bytu již 22. prosince 2014. Bez větší odezvy. Nyní čelí vlně odporu v důsledku nařčení pramenících z neznalosti právní úpravy, správní praxe a rozhodnutí soudů.

Chybuje veřejná ochránkyně práv tím, že poukazuje na nezákonný postup realitních kanceláří?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Anna Šabatová

Ochránkyně vítá současnou diskusi a věří, že porozumění problému diskriminace zabrání šíření nesnášenlivosti.

Situační testování, označené nesprávně za provokaci, je seriózní postup, který se běžně používá k zajištění důkazu o již dříve zjištěném diskriminačním jednání, nelze-li je prokázat jinak. Rozhodně nejde o záměrné vyvolávání situace, která by jinak (bez dřívějšího diskriminačního jednání testované osoby) nenastala, pouze a jen proto, aby testovaná osoba chybovala.

Ochránkyně je povinna poskytovat obětem diskriminace metodickou pomoc při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace. Porušila by proto zákon o veřejném ochránci práv, kdyby oběti diskriminace neseznámila s postupem nezbytným k ochraně jejich práv před soudem, tedy mimo jiné se situačním testováním, a tento postup jim nezprostředkovala, třeba právě prostřednictvím specializovaných nevládních organizací.

Romové skutečně hledající bydlení již nechtěli podstupovat telefonické testování, a to právě vzhledem ke své zkušenosti s diskriminací. Proto se pracovnice nevládní organizace (Romka) rozhodla testování provést na vlastní pěst. Sama také podala antidiskriminační žalobu. S ochránkyní věc předem nekonzultovala, ačkoliv na to měla podle zákona právo. Ochránkyně proto musí odmítnout nařčení, že Romka byla k testování najata a placena její Kanceláří.

Ochránkyně by svým povinnostem nedostála ani tehdy, kdyby se nevyjádřila k jediné sporné otázce případu, o níž však ve výsledku samozřejmě rozhodne soud, totiž k tomu, zda újma mohla vzniknout i osobě nesoucí diskriminační znak, která pouze testovala své právo na rovné zacházení a byla při tom diskriminována.

Krom metodické pomoci oběti zákon ochránkyni ukládá povinnost zveřejňovat zprávy a doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací.

Kritici závěrů ochránkyně jsou přesvědčeni o tom, že si vlastník může dělat, co chce, pokud neporušuje zákon. A o to právě jde, antidiskriminační zákon diskriminaci jasně zakazuje od okamžiku, kdy vlastník nabídne bydlení veřejnosti. Diskriminaci ostatně zakazuje i Listina základních práv a svobod, která současně jasně říká: „Vlastnictví zavazuje.“ Tento příkaz kritici ochránkyně opomíjejí.

Co je smyslem zákazu diskriminace? Nepřipustit posuzování lidí jen podle jejich rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Ochránkyně tedy netvrdí, že pronajímatel musí uzavřít smlouvu s kýmkoliv, v tomto případě s romským zájemcem. Pouze důrazně upozorňuje, že zákon porušuje ten, kdo zájemce bez dalšího zkoumání odmítne pouze a jen ze zakázaného důvodu (rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru). V tomto případě šlo o etnickou příslušnost. Ochránkyně opakuje, že realitní kanceláře zájemce odmítaly, jakmile zjistily, že jde o Roma. Nic jiného o žadateli nevěděly.

Někteří kritici poukazují na presumpci neviny a varují před odsouzením nevinného, který se nemůže bránit. Jde o plané tvrzení podporující diskriminaci. Bez sdíleného důkazního břemene se totiž u soudu nemohou bránit diskriminovaní, protože nelze prokazovat pohnutky někoho jiného. Tomu, kdo byl nařčen z diskriminace, naopak nic nebrání v tom, aby prokázal, že někoho odmítl z jiného než ze zakázaného důvodu. Pokud toho není schopen, diskriminoval.

Obavy z přílivů žalob a „zneužívání“ práva jsou podle ochránkyně liché. Lidé diskriminovaní na trhu s bydlením nechtějí podstupovat vleklé soudní spory s nejistým výsledkem. Chtějí uspokojit jednu ze základních lidských potřeb, a to bydlet. Výsledkem soudního sporu může být odškodnění újmy na důstojnosti, ale Romům, s nimiž je ochránkyně v kontaktu v jiných případech, by stačilo, kdyby je vlastníci a zprostředkovatelé přestali odsuzovat jen na základě jejich jména a etnicity.

Ochránkyně varuje. Nyní „slušní občané“ poukazují na problematické zkušenosti s některými Romy, a nevadí jim proto upírat práva všem Romům. Příště však může být neoprávněně odmítnuta osoba se zdravotním postižením, rodina s dětmi, či například osoba starší šedesáti let. Jinými slovy: pronajímatel si samozřejmě může nájemce vybrat, musí však zájemce skutečně hodnotit jako jednotlivce, což znamená, že nesmí vycházet jen ze svých představ založených na anticiganistických předsudcích.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Tisková zpráva

migrační pakt

Paní poslankyně mám tento dotaz. Je vůbec možné, aby ministr vnitra Rakušan schválil migrační pakt v Bruselu, aniž by to předtím projednala poslanecká sněmovna. Vy poslanci, které jsme si my občané zvolili, aby vedli a spravovali tuto zem, ku prospěchu nás občanů, kteří si vás platíme, přece nejde o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Úřad vlády: Vláda odvolala na vlastní žádost z funkce hlavní hygieničku Pavlu Svrčinovou

22:03 Úřad vlády: Vláda odvolala na vlastní žádost z funkce hlavní hygieničku Pavlu Svrčinovou

Vláda na vlastní žádost odvolala z funkce hlavní hygieničku Pavlu Svrčinovou. Do jmenování nového hl…