Článek popisuje mechanismus, pomocí kterého buňky regulují svoji tuhost a sílu v reakci na složení okolního prostředí. Jedná se významný milník v porozumění molekulárním procesům, které ovlivňují reakci buněk na změny ve svém okolí - mezibuněčné hmotě. Změny v mezibuněčné hmotě jsou projevem degenerativních patologií srdce a mozku a jsou také spojovány se schopností nádorových buněk šířit se v těle pacienta.

“Živé buňky jsou stále v rovnováze vůči okolnímu prostředí a dynamická kontrola mechanických vlastností buněk má zásadní význam pro správné fungování tkání a orgánů našeho těla,” vysvětluje Giancarlo Forte. “Náš výzkum ukázal, že schopnost buněk přilnout na vhodný povrch způsobuje přesun proteinu zvaného YAP z cytoplasmy do jádra buňky, kde aktivuje buněčný program posilující interakci buněk s okolní mezibuněčnou hmotou. Aktivace tohoto proteinu přímo reguluje sílu, kterou je buňka schopná vyvinout. Příkladem důležitosti objevu tohoto mechanismu je fakt, že buňky, které jsou schopné se silněji přitahovat k mezibuněčné hmotě po ní i lépe migrují. Síla buňky je také nezbytná pro stahování srdečních svalových buněk, které umožňují fungování srdce.”

“Tento objev může mít proto v budoucnosti vliv na léčbu některých onemocnění srdce a mozku,” dodává k tomu Martin Pavlík, ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, pod které výzkumné centrum FNUSA-ICRC patří.