Koordinátorem přípravy společné česko-saské nominační dokumentace je Národní památkový ústav, který zároveň plní roli odborného konzultanta. Hodnoty, které Krušnohoří nabízí, představí veřejnosti 23. – 24. října výstava na pražském veletrhu Památky a na nejprestižnějším památkovém veletrhu Denkmal 2014 v Lipsku (6. – 8. listopadu) společná česko-saská expozice.

Krušnohoří, region na hranicích Saska a České republiky, který dnes v povědomí lidí figuruje jako symbol důsledků bezohledné těžby a průmyslové výroby, je historicky výjimečnou montánní krajinou, územím s pozůstatky po osm set let trvající těžbě nejrůznějších nerostů, která formovala jeho podobu (relikty podzemních důlních děl, sejpy, propadlinami, štolami, vodními nádržemi a kanály) i život (specifické rysy nese urbanismus a architektura horních měst, např. Jáchymova, Horní Blatné či Krupky, ale i takzvaná živá kultura, tedy umění a umělecká řemesla). S horním podnikáním byly také spjaty pokroky v oblasti vědy a techniky, které přispěly k rozvoji dalších hornických regionů v Evropě i ve světě. Jedinečná kombinace jednotného vývoje po obou stranách česko-německé hranice, odlišností posledního období historie i četné dodnes zachované památky hmotné i nehmotné představují mimořádnou univerzální hodnotu, na jejímž základě usilují společně Česká republika a Spolková republika Německo o zápis „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ na Seznam světového dědictví UNESCO.

V současnosti má Česká republika na Seznamu světového dědictví UNESCO zapsaných dvanáct staveb či lokalit (seznam je v příloze TZ). „Hodnoty, které Krušnohoří zastupuje, není pro společnost úplně snadné docenit; jsou odlišné od dalších typů našeho kulturního dědictví, a tak se je teprve musí naučit poznávat a vnímat. Pracovníci Národního památkového ústavu se do přípravy nominace k zápisu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO zapojili intenzivní metodickou pomocí a vlastní vědecko-výzkumnou činností a za poměrně krátkou dobu dokázali výrazně prohloubit dosavadní vědomosti o zdejším montánním dědictví,  najít cesty k jeho ochraně a přispět k seznámení veřejnosti s jeho potenciálem“ řekla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.