Spor vyhrála společnost ČEPRO již v dubnu roku 2010, kdy soud prvního stupně žalobu společnosti M Port v plném rozsahu zamítl. M Port následně neuspěl ani v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze (2011), který jeho nároky rovněž odmítl. Oba soudy tehdy daly zapravdu společnosti ČEPRO, která tvrdila, že šlo o organizovaný podvod založený na pokusu uplatnit fiktivní pohledávky u soudu a zamezit společnosti ČEPRO v účasti na soudním řízení. Společnosti ČEPRO byly cíleně zatajovány doručené soudní obsílky, což mělo za následek vynesení soudního rozhodnutí v její neprospěch bez jejího vědomí a bez možnosti účinné obrany. Podvodu mimořádného rozsahu, který bez povšimnutí prošel celou soustavou obecných soudů, učinil přítrž až Ústavní soud, jenž všechna vydaná rozhodnutí v roce 2008 zrušil jako protiústavní.

V původním, záměrně utajeném soudním řízení, uplatňovala společnost M Port vůči společnosti ČEPRO neexistující pohledávku, která měla vzniknout v souvislosti se smyšleným obchodem s pohonnými hmotami v roce 1996. Neoprávněnost uplatňované pohledávky se jasně ukázala v řízení navazujícím po nálezu Ústavního soudu, kterého se již společnost ČEPRO mohla aktivně účastnit.