Jan Kraus se v úvodu svého pořadu jako obvykle zamyslel nad aktuálním děním a v kontextu odhalení pomníku, věnovaného výsadkářům, kteří spáchali atentát na Heydricha, si rýpnul do Václava Klause. Opravil pak terminologii a uvedl, že to nebyl „atentát“, ale „poprava“, a přirovnal neadekvátní používání slova „atentát“ v případě této historické události k nesmyslům, jako je „politický podnikatel“ nebo „panenská prostitutka“.
Prvním hostem byla herečka Táňa Vilhelmová. Jan Kraus se jí zeptal, v jakém je období – jestli jako naposledy, když u něho byla hostem, to prý opustila králíkárnu a je v období vrkání. „Teď je to jak?“ chtěl vědět. „Vrká se furt. A už se to trochu pokrálíkovalo…“ Jan Kraus zmínil, že Táňa má tři syny – ještě jednoho a bude na tom prý jako on. Pak Jan Kraus pustil ukázku z nového filmu Miroslava Krobota, kde Táňa hraje. Moderátor se jí pak ptal, jak se jí líbí tento film, a dostal možná nečekanou odpověď: „Když v tom hraju, tak je to pro mě děsná nuda!“ „Vás často obsazujou do takovejch oprejskanejch filmů,“ zamyslel se Jan Kraus a rozesmál Táňu. „Čím to může bejt?“ chtěl od ní odpověď. Dostali se k tomu, že Táňa dokáže zahrát své role velmi autenticky. Pak zcela přirozeně moderátor změnil téma a dostal se k partnerovi Táni, Vojtovi Dykovi, a když přiznala, že nikdy nebyla jeho fanynka, lehce ho šokovala. Chtěl proto vědět, jaké má idoly. Nastala velmi vtipná situace, kdy se Táňa styděla své idoly přiznat z obavy, že se Jan bude smát, dělat obličeje nebo prohlásí, že je to trapné. A tak pomalu uvedla, že její idol byl třeba Dalajláma nebo Václav Havel a Jan Kraus to jenom okomentoval slovy: „Tak je zase dobré vědět, že u Vás věk nehraje roli! Vy jste i nahoru, i dolů, Vám je to jedno! Ale to Vám řeknu, že na život je lepší Dyk než Dalajláma…“ „No ono je to někdy těžký i s Dykem!“ kontrovala Táňa a vysvětlila Janovi, jak je to podle ní s idolem, se kterým se žije, a s idolem, ke kterému člověk vzhlíží. Moderátor pak měl několik celkem osobních otázek, jako třeba jak vypadá Vojta po ránu, kde rodina žije, jestli je jako partnerka Táňa velkorysá. „Jste žárlivá?“ „Míň než je v Česku normální,“ zamýšlela se Táňa. Zato její partner je prý žárlivý mnohem víc, takže například na premiéru filmu Všiváci přišli tak pozdě, aby už Vojta neviděl žádnou ze scén, které by mohly vyprovokovat jeho žárlivost. Přes partnerské soužití Táni a Vojty se moderátor dostal opět na děti a chtěl vědět, kdy bude mít Táňa holčičku do páru, kdy přijde čtvrté dítě? „Já jsem teď úplně spokojená, má kapacita je plná!“ uzavřela Táňa jejich dialog s úsměvem.
Druhým hostem u Jana Krause byl Michal Dvořák, hudební skladatel a klávesista skupiny Lucie. Moderátor pustil jako ukázku legendární song Oheň a zajímal se pak o to, jak vzniknul nápad znovu skupinu oživit a vyrazit na turné. „My jsme z pěti koncertů ve finále udělali jedenáct!“ měl radost Michal, ale když se moderátor dotazoval, jak kapela funguje v současnosti, přiznal: „Je to zase ponorka! Ona ta recidiva je mnohem rychlejší. Ale má to výhodu, ta ponorka naskočí rychleji, ale zase taky rychleji odezní. A jsme starší a klidnější!“ Jan Kraus pak chtěl také vědět, jak Michal vzpomíná na Lucii. „Já nemůžu špatně vzpomínat na něco, co naprosto splnilo mé pubertální sny o hudbě,“ vysvětlil Michal a Jan jen dodal, že „někomu se sny splněj, a někomu se nevyplnily!“ „Vy jste chtěl taky hrát v Lucerně?“ dělal si z moderátora legraci hudebník. Jan Kraus mu to hned vzápětí vrátil konstatováním: „Vy jste třikrát šťastně ženatej…“ A Michal mu vysvětlil, že už počtvrté. „A dobrý? Kdo hledá, najde!“ rozesmál Michala Jan Kraus. Pak chtěl vědět, jaká manželka zažila jaké období Lucie. Michal po chvilce vysvětlování shrnul: „První a poslední manželka to měly dobrý!“ „Neříkejte poslední!“ opravil ho Jan Kraus s humorem.
Jako třetí host se vedle Jana Krause usadil profesor, lékař, gastroenterolog Zdeněk Krška. Moderátor měl problém vyslovit jeho obor, a tak mu pan Krška pomohl: „Je to prostě chirurgie přes břicho…“ Hovor se pak odvíjel na téma toho, zda se u adeptů na lékařskou profesi testuje šikovnost. Pan doktor vysvětlil, že v Česku ne, ale v zahraničí ano. Moderátora zajímalo, jak vypadá pracovní den pana Kršky a od kolika hodin například operuje. „Já chodím do práce na šestou, operovat začínám od osmi a končím tak ve čtyři hodiny,“ přiblížil lékař Janu Krausovi. Toho takovéto pracovní nasazení ohromilo. A kdy pan Krška odpočívá? Jan Kraus se dozvěděl, že na seminářích a poradách: „Tam já se snažím během první chvíle usnout. Nejhorší je, když se to nepodaří, a já se pak na té schůzi dozvím, co se vlastně dozvědět mám – to mě ničí.“ Pak se rozhovor stočil na téma kvality zdravotnictví v Česku. „Já si myslím, že zdravotnictví je tady na dobré úrovni,“ vyjádřil se Jan Kraus. A jeho host se k němu připojil: „Já bych to rozdělil na dva pojmy – zdraví a péče o zdraví je u nás na výborné úrovni. Ale zdravotnictví, to je moloch, to je orloj, který příliš rychle kmitá a nemá žádnou velkou myšlenku. A nic pozitivního se v něm za poslední léta neudává,“ vyznělo ne zcela pozitivně na adresu českého zdravotnictví z úst pana Kršky. Téma odlehčil Jan Kraus hned po chvilce: „Stane se Vám někdy, že rozříznete to břicho a říkáte si, co je to tady tohle?“ „Ano, i to se stává,“ rozesmál se lékař. „Člověk si taky čím dál tím míň pamatuje!“ dostal svou odpovědí moderátora a jejich rozhovor odhalil ještě pár zajímavostí z lékařského prostředí. Skončili u informace, že se každý pokoušeli sám sebe operovat – pan Krška u toho prý omdlel a Jan Kraus podle jeho slov dostal otravu celé hlavy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
