Stěžovatel zastával od počátku školního roku 2006/2007 do 31. 7. 2013 funkci ředitele školy. Koncem května 2013, dva měsíce před skončením svého působení v ředitelské funkci, uzavřel stěžovatel se školou pracovní smlouvu, podle níž měl po skončení funkce pokračovat jako učitel. Pracovní smlouvu podepsal sám se sebou, jako zaměstnanec a současně jako zaměstnavatel – ředitel školy. Když po pěti dnech dostal výpověď z pracovního poměru pro údajné nepřípustné užívání fyzických trestů, bránil se podáním žaloby o určení neplatnosti této výpovědi. Okresní soud v Příbrami dospěl k závěru, že výpověď je neplatná, protože v řízení nebylo prokázáno tvrzení o stěžovatelovu jednání, označeném jako výpovědní důvod. Krajský soud v Praze jako odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, ovšem z jiných důvodů. Na rozdíl od okresního soudu se zabýval otázkou platnosti pracovní smlouvy a dospěl k závěru, že je smlouva neplatná a pracovní poměr nevznikl, takže nemohl být ani vypovězen. Jako důvod neplatnosti pracovní smlouvy soud uvedl střet zájmů, neboť není přípustné, aby za zaměstnavatele a zaměstnance jednala jedna a tatáž osoba. S touto úvahou obeznámil účastníky řízení až v rámci odůvodnění rozsudku. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, protože mu bylo rozsudkem odvolacího soudu plně vyhověno a nevznikla mu ve věci samé ani jiná újma.