„Chcípající bestie Ministerstva kultury ještě naposledy kopla Pražany. Za minulého režimu bylo v Praze postaveno několik naprosto jedinečných budov, které postupně mizí, jako by současná věrchuška se všemi silami snažila smazat cokoliv, co se nehodí do její představy o minulém režimu, tvořené baráky a ostnatými dráty,“ napsal Kobza.
Narážel zřejmě na rozhodnutí Ministerstva kultury, podle kterého je možné zbourat soubor budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze. O tom, že budovy mohou být zbourány, informovaly Hospodářské noviny. Z komplexu se nestane kulturní památka a brutalistní budovy mohou být smeteny z povrchu zemského. Mají tu vyrůst nové budovy.
Budova Transgasu přitom není jedinou stavbou, které bude škoda. Totéž lze podle poslance říci o stranickém hotelu Praha. Šlo prý o architektonický skvost československých architektů, kteří prý měli za minulého režimu takovou svobodu, jakou už jim nikdo další nedá. Tak to alespoň vidí Kobza.
A to je možná také důvod, proč Ministerstvo kultury rozhodlo o tom, že komplex Transgas nebude kulturní památkou.
„Je nemyslitelné, že by tvůrčí svoboda architektů za socialismu měla volné pole. Tak jak dlouho potrvá, než v Praze zůstanou jenom prefabrikované anonymní sklobetonové paláce a moderní Praha docela ztratí svoji jedinečnost? Doufám, že nové vedení Ministerstva kultury bude mít více pražský pohled na věc než sudetský oblíbenec Herman,“ uzavřel Kobza.
Poslanec Jiří Kobza doslova napsal:
Chcípající bestie ministerstva kultury ještě naposledy kopla Pražany. Za minulého režimu bylo v Praze postaveno několik naprosto jedinečných budov, které postupně mizí, jako by současná věrchuška všemi silami snažila smazat cokoliv, co se nehodí do její představy o minulém režimu, tvořeném baráky a ostnatými dráty.
Jednou z takových budov byl stranický hotel Praha, architektonicky naprosto jedinečný, který magistrát prodal soukromníkům, kteří jej postupně přeprodávali a vybydleli, až ten poslední jej zboural. Takovou svobodu, jako měli českoslovenští architekti tenkrát, už žádný investor svým architektům nedá. Účastnil jsem se v hotelu Praha mnoha recepcí a mohu říci, že byl opravdu postaven těmi nejlepšími a z toho nejlepšého, co ČSSR v té době měla k dispozici. Je mi ho upřímně líto.
Další takovou budovou je budova Transgasu na Vinohradské třídě, kdy ministerstvo kultury den před demisí stávající vlády zastavilo řízení o prohlášení této nádherné stavby za kulturní památku. Musím se opět ptát :PROČ? Domnívám se, že opět vadí ideologicky. Je nemyslitelné, že by tvůrčí svoboda architektů za socialismu měla volné pole. Tak jak dlouho potrvá, než v Praze zůstanou jenom prefabrikované anonymní sklobetonové paláce a moderní Praha docela ztratí svoji jedinečnost? Doufám, že nové vedení ministerstva kultury bude mít více pražský pohled na věc, než sudetský oblíbenec Herman.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
