Protesty proti represivní syrské vládě, které, inspirovány takzvaným arabským jarem, vypukly 15. března roku 2011, byly ze začátku naprosto legitimní. Účastníci těchto protestů byli valnou měrou znepokojeni ekonomickou situací v zemi, již zhoršily implementace volnotržních ekonomických opatření, vleklé sucho a následná neúroda, s níž si syrská vláda nedokázala poradit. Tyto ekonomické „reformy“ (například privatizace velkých sektorů ekonomiky) zahájil otec současného syrského prezidenta Háfiz al-Asad a akceleroval je Bašár Asad. Pro mnohé může být překvapením, že se „socialistický“ a sekulární syrský režim inspiroval nefunkčním ekonomickým modelem „Made in Západ“. Připomeňme si, že Asadova vláda, obdobně jako Kaddáfího vláda, v té době spolupracovala s extrémně pravicovou administrativou George W. Bushe na věznění a mučení osob podezřelých z terorismu, a stála tak v očích mezinárodní arény na straně „dobra“.

Demonstrující také požadovali zavedení demokratických reforem, větší svobodu, propuštění politických vězňů, boj proti korupci apod. Z toho vyplývá, že Asadův režim, který byl v té době do jisté míry spjat se západními politickými a ekonomickými špičkami, nebyl a samozřejmě že není tak beránkovsky nevinný, jak se nám snaží někteří „analytikové“ namluvit.

Ukradená revoluce