Vejděme po špičkách do nedávného děje, který, jak se ukáže, byl těžko předvídatelný. Informační plakáty v prostorech univerzity hlásaly, že 15. listopadu přijede diskutovat jeden z nejlepších novinářů České republiky Erik Tabery.
Následně potom, že setkání s ním se bude konat v aule E-304 (v 9 hodin). Studenti se mohli později i dozvědět na svých emailech, že se setkání uskuteční v místnosti E 308. Takže z bláta do louže – prý že to neklouže. Nakonec se prosadila verze s aulou E-304. Případné čtenáře tímto vítám na skoro přímé reflexi diskursu s Erikem Tabery, editorem in chief z magazínu Respekt.
Popis scény a nasvícení, fialový boďák
Dramaturgie pořadu se zmocnil hned od počátku člověk v brýlích, sporé postavy, v brýlích, s ježkem na hlavě a rozmáchlých gest, jimiž transformoval nově příchozí skupiny do prostoru hlediště. Maně mi připomněl asi stejně nadané a stejně rozmáchlé náčelníky okresních spartakiád za starého režimu.
Dostavil se i první úspěch, kvantitativní; v zasedací nevětrané místnosti bylo odhadem, více jak dva sta přítomných. Stejně jako o jejich účastníky bylo postaráno i o jejich svršky, nebyly kam pověsit.
K tomu následně přistoupila nefalšovaná hrůza. Z řádového pořadatele se vyklubal dominantní moderátor pořadu, který byl, sám sebou, „odsouzen k úspěchu“ – a to za každou cenu. Třeba i likvidace diskursu, zde podle takzvaných pravidel formátu akce, tj. formátu zvoleného pořadateli.
Bohužel jsem se s tímto přístupem setkal i dříve jako investigativní dopisovatel a novinář. Opět mi to připomnělo staré praktiky typu: „Ptejte se, na co chcete, já vám odpovím, co chci!“
Druhého, zjevem mladšího moderátora pořadu záměrně vynechávám, působil kultivovaným dojmem a je nespornou škodou katedry, že režie pořadu nebyla svěřena pouze jemu. Neměl, ani v náznaku, potřebu exhibovat svými znalostmi z 19. či 20. století a spolehlivě reagoval na atmosféru v hledišti. Právě takoví, jak si myslím, patří za katedru. Lze uvěřit tomu, že velmi podobně ho vnímají i jeho studenti.
Preparace diskursu
Jako člověk, který spolu s kamarády byl v prezenční službě v srpnu 1968 (VÚ 6200) v Přerově, kdy na nás přímo mířily hlavně tanků spřátelených armád, jsem si naivně myslel, že je to dnes z hlediska myšlení a svobodného občanského projevu lepší.
A tak, když mi už podruhé dominantní moderátor (formou pokřiku) sebral slovo, navlékl jsem flaušák a odcházel. Postavou velký Erik Tabery, za kterým jsem bezprostředně kráčel, mě nezastavil, nezvrátil nedemokratický proces,a bylo to v jeho moci, ON byl přece personou grata v jemu darované show. Přitom dobře věděl, kdo jsem, protože krátce před zahájením jsme si vyměnili osobní vizitky, a měl i další informaci, že jsem spolupracovníkem serveru Literárky.
Zdá se však, že chtěl být za každou cenu úspěšný se svojí novou knihou, která by snad měla (v náznaku) replikovat světoznámou studii Osamělý dav od Davida Riesmana (1968). Ještě před zahájením této akce jsem se pana Taberyho stačil zeptat na fenomén Pražské kavárny. Odvětil, že nic takového nezná, že se jedná pouze o mýtus! Jenže, v tomto případě lze velmi úspěšně předpokládat, že by ani pražský intelektuál a surrealista Bohuslav Brouk, muž ne/konvence, měl z tohoto vyjádření radost a hlavně by reagoval jinak, než použitím hodně jednoduchého klišé autoritativního záporu.
Historická hypnotika
Někomu, třeba v Praze, by se mohlo zdát, že veřejnými prostředky dnes hojně podávaná hypnotika typu TGM, Edward Beneš, Ferdinand Peroutka, Václav Havel řeší všechny včerejší, dnešní, i zítřejší problémy tohoto státu a národa. Ba, že každé, i kurevsky transformované lokality, jako je kupříkladu Ostravsko-Karvinská průmyslová konglomerace nebo mikroregion Osoblažsko jsou názorově v zákrytu s velmi dobře zajištěným performerem Václavem Havlem.
Tím se pomalu přesouváme k příspěvku Sto let Nové Evropy redaktora LN Petra Zídka. Zde se dovídáme, že TGM asi před sto lety napsal v Petrohradě první verzi své knihy Nová Evropa s podtitulem Stanovisko slovanské. Zdaleka ne vždy se ve svých soudech o vývoji kontinentu a jeho demografie trefil.
Dále, se mi jevilo (15. listopadu) v hledišti, že téměř 24 karátový demokrat Erik Tabery ve svých gejzírech slov horoval za přínosy evropské kultury, která dokázala mnohé, plédoval pro Evropskou unii a její přínosy pro Českou republiku. V něčem lze mikroskopicky souhlasit, přesto říkám: jeho dvourozměrné vidění světa není ke prospěchu věci.
Dovolil jsem si ve svém prvním, a vlastně jediném vstupu, namítnout, že Oswald Spengler, Robert Musil, Sándor Márai a další myslitelé by s jeho pojetím Západní kultury nemuseli až tak moc souhlasit. To jsem neměl dělat. K Erichu Frommovi jsme se už nedostali, bylo mi rázně (žlučníkovým moderátorem), odebráno slovo.
Ještě zmínka k zamlčenému Oswaldu Spenglerovi. Dne 20. srpna 2016 o něm vyšla v Lidových novinách mistrná zkratka z pera László Bogára, maďarského ekonoma. Zde autor připomíná, že proslavené dílo Zánik Západu, tedy že západní civilizace, navzdory efektivní technice disponujících nepředstavitelnou silou, představují také vnitřní rizika a tenze.
Abych nezapomněl, Erik Tabery ještě stačil vykoupat v kaluži svých slov Václava Klause mladšího (a nepodal mu ručník). Důvodem bylo to, že si syn bývalého premiéra a presidenta si dovolil nedávno pronést úvahu, že by bylo dobré vystoupit z EU, i kdyby nás to mělo stát jednu třetinu životní úrovně.
Nedovolil bych si pana editora Respektu opravovat, nenarodil jsem se stříbrnou lžičkou v puse. Přesto však, kdyby i on zalistoval (se snahou pochopit) v knize Ohrožená revoluce od Valtra Komárka (1991 Bratislava) nebo v aktuálních příspěvcích Jana Kellera, Ilony Švihlíkové a dalších nezkreslujících autorů, snad by změnil názor.
Je Topolánek šílenec?
Co bylo dále na tomto setkání intelektuálů? Především mohu říci, že Mirka Topolánka vnímám jako člověka, který byl před lety zvolen, coby premiér České republiky, na základě demokratických procedur Českého státu. Lze k němu pociťovat sympatie, stejně jako antipatie, nicméně nelze popřít, že byl zvolen na základě právního rámce a vůle značného počtu voličů.
Nejsem ústavní právník, žádné výklady v tomto směru nezakládám, tím méně také přidělování „odborných“ diagnóz typu „šílenec“ na jeho adresu. Zde se však kuriózně předvedl dominantní moderátor!!
Právě toto se jasně ozvalo na setkání v aule E-304. A tady kladu, s plnou vážností, otázku: Jak může někdo tohle vyslovit, jako ne/psychiatr, údajný intelektuál, vědec, ale hlavně pedagog? Injektovat nenávist v modu: Topolánek je šílenec, (vztažně k tomu, že údajně připravuje o hlasy hodnotného akademika), je značně nekorektní.
Pokud na dotyčného moderujícího akademika podá Mirek Topolánek nebo jeho volební štáb trestní oznámení, nemůže se tomu nikdo divit. V každém případě by takových narážek měli být ušetřeni studenti.
Zde bych rád připomněl exkluzivní rozhovor s Václavem Klausem seniorem v listě MF DNES pod názvem: Vládne arogance z 1. srpna 2017.
Dovětek k postoji Erika Taberyho
Dotyčný publicista je v Respektu dvacet let, přesto zůstal při verbálním výpadu na účet prezidentského kandidáta Mirka Topolánka ledově klidný, nezúčastněný. Přitom bylo jeho právem (povinností) ohradit se za sebe i za formu tohoto urážlivého diskursu. Od publicisty bych očekával právě respekt: k principům diskursu, k Mirku Topolánkovi i všem přítomným.
Kde se nám záhadně vytrácí proces skutečné demokracie? A tak se ani neptejme, co by na to řekl Václav Havel a jeho knihovna, ale rovnou se ptejme, co by na to řekla Hannah Arendtová?
A také se ptejme, zda je ještě foucaultovský otevřený diskurs ještě přípustný nebo už je pod přímým dohledem CUTI a jiných, ještě lépe technicky vybavených agentur? K tomu jsem se s panem Taberym nedostal, patrně ani nedostanu, předvídám, že by to ostatně označil za mýtus. Jak jednoduché, jak kavárenské, sotva třetí cenová skupina.
A ještě velmi důležitá otázka na závěr. Bude disproporční chování svého zaměstnance řešit vedoucí katedry prof. Mgr. Jan Malura, Ph.D. anebo se zachová jako Erik Tabery?
Zdroje
David Riesman Osamělý dav. Vydání první. Mladá fronta. Praha 1968. Studie o změnách amerického charakteru. David Riesman ve spolupráci s Nathanem Glazerem a Reulem Denneym. Zkrácené vydání s novým dodatkem autora.
Zídek, P. Sto let Nové Evropy. Archiv Lidových novin 13. září 2017, s. 10.
Bogár, L. Oswald Spengler: Západ je prázdný. Lidové noviny, Česká pozice 20. srpna 2016, s. 11.
Plesl, J. Vládne arogance. Mladá fronta DNES 1. 8. 016, titulní stránka.
Arendtová, H. Život ducha. 1. díl, MYŠLENÍ. Vydání první. Aurora. Praha 2001.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
